Zakázaná láska - 3. část

15. března 2013 v 17:45 |  Zakázaná láska
Název: Zakázaná láska
Autorka: Autorka nechtěla být uvedena - odkaz na blog.


Seděla jsem ve výklenku s koleny skrčnými u brady a celá se klepala, strachem a zimou.
"Tu je!" uslyšela jsem najednou nad sebou a ucítila Mirovy ruce, jak se mě snaží postavit na nohy. Bála jsem se na něj podívat, ale nakonec se nechala zvednout. Přitiskl mě k sobě a pak uchopil moje tváře do svých dlaní..
"Čo to správaš, moja?" šeptal mezi milionem maličkých polibků, které jsem citila všude na svém obličeji. Znova si mě přitiskl na prsa, cítila jsem teplo jeho těla, pevnost jeho paží, co mě svíraly, a hrozně se styděla. Konečně jsem otevřela oči a...uviděla jsem Kačku, jak stojí opodál a smutně se na nás dívá, bylo mi ještě hůř. Maličko jsem se odtáhla a Miro asi pochopil.
"Pojdeme domov.." vzal mě kolem ramen a pomalým krokem vedl po chodnílu. Dívala jsem se do země, neodvážila jsem se na Katku podívat, jen jsem poznala, jak se k nám přidala a za sebou táhne můj kufr. Celou cestu nikdo z nás nepromluvil.

V chatičce bylo příjemné teplo a Miro mě odvedl do mého pokoje, položil do postele, a přikryl dekou. Sedl si ke mně na postel.
"Spinkaj, ostanem, kým nezaspíš.." podíval se na mě a s dlaněmi položenými vedle mých ramen se nademnou naklonil.
"Mám ťa rád, ver mi to prosím, veľmi ťa mám rád.." šeptal a já raději oči zase zavřela, abych zadržela slzy, co se mi do nich draly.
Když jsem jeho dech ucítila blízko svých úst celá jsem ztuhla, Miro své vlhké teplé rty přitiskl na mé a jen velmi něžně si probojoval jazykem cestu k mému. Když se po chviličce otáhl, cítila jsem, jak se na mě dívá.
"Běž pryč.." prosila jsem a kousala se rtů. Miro se zvedl a pomaloučku odešel z pokoje. Schoulila jsem se v posteli a deku si přetáhla přes hlavu a cítila, jak celá hořím.

Miro potichoučku zavřel dveře a vešel do druhé místnosti, kde v křesle seděla Kačka a dívala se nepřítomně před sebe.
"Už spí.." řekl tiše a položil jí zezadu dlaně na ramena ona se ale jen mlčky zvedla a jeho dlaně setřásla, poodešla k oknu a zadívala se ven. Miro šel za ní a znova ji zezadu objal.
"Miluješ jí?" zeptala se dnes již po druhé.
"Ja neviem, Kači.." zašeptal Miro a položil si bradu na její rameno.
"A mě, mě miluješ?" položila mu další otázku.
"Áno, milujem ťa.." otočil si ji jemným tlakem k sobě a políbil na ústa.
Byl přesvědčený, že Katku miluje, ale co to teda cítil před chvílí vedle v pokoji, když líbal Magdu? Sám se v sobě nevyznal a ještě vášnivějšími polibky se snažil utvrdit sám sebe, že Kačka je tou pravou..přijeli se sem vzít, přece jí nemůže ublížit.....

Ráno mě probudil hlahol a já si uvědomila, že už se asi začali sjíždět hosté na zítřejší svatbu. Nechtěla jsem nikoho vidět a tak jsem byla ráda, když jsem slyšela Mira, jak říká, že mi není dobře. Byla jsem v pokoji zavřená celý den. Jen jednou Miro přišel a přinesl mi nějaké jídlo a pití, smutně se na mě díval, ale hned se odešel zase věnovat hostům, kteří vážili opravdu dlouhou cestu, aby mohli na téhle svatbě být. Měla jsem tedy hodně času na přemýšlení a snažila se sama sebe přesvědčit, že jsem hloupá poblázněná ženská, a že moje city vůbec nejsou důležité. Ti dva se přece milují, já sama jsem je seznámila, tak co mě to napadlo to takhle kazit. Měla bych být ráda, že mě neposadili na první letadlo a neposlali domu, měli by oba právo nechtít mě už nikdy vidět, hlavně Kačka, moje kámoška a jááá...já jí udělám tohle. Peskovala jsem sama sebe, ale srdce mě bolelo.
Možná jsem ještě na chvíli usnula, když jsem se vzbudila, bylo už hodně šero a hosté se už rozešli do svých hotelů a pokojů.
Ozvalo se tiché zaklepání na dveře.
"Ano?" hlesla jsem a ve dveřích se objevil Miro na tácku nesl ovoce a džus. Usmíval se takovým plachým úsměvem a já se všemožně snažila zopakovat si všechno, o čem jsem se celý den přesvědčovala.
"Niečo som ti priniesol.." řekl a posadil se ke mně na postel.
"Děkuju.." trochu jsem se usmála a sklopila oči. Bylo to těžké, ale chtěla jsem si ještě promluvit s Kačkou.
"Zavoláš mi Katku, prosímtě?" poprosila jsem.
"Nie je tu.." odpověděl mi Miro
"Jakto?" divila jsem se.
"No je so svojmi rodičmi, uvidím ju až zajtra...tam.." mluvil tiše a díval se na mě.
...Proboha jsem tu s ním sama....sevřelo se ve mně všechno a nervozně jsem si začla přejíždět levou dlaní po tváři.
"Čo si nervózna?" chytil mi Miro ruku, abych si s ní přestala jezdit po obličeji.
"Nejsem!" vyhrkla jsem zmateně a nevěděla, kam se dívat. Když se jeho obličej začal přibližovat, cítila jsem, jak ztrácím půdu pod nohama a vše ve mně řvalo, ať to zastavím, ale věděla jsem, že to nedokážu.
Jeho rty se něžně a přesto lačně přitiskly na mé a já nedokázala odolat jeho dotykům. Ruce, které mi jezdily po těle mě nasprosto ochromily a já zaklonila hlavu, když jeho rty sjely na můj krk a já celá se prohnula a zabořila svoje dlaně do Mirových dlouhých blonďatých vlasů.
"Nedělej to.." zaprosila jsem vzrušeně.
"Pšššš.." podíval se mi Miro do očí.
Když na mě nežně naléhal, věděla jsem, že dělám obrovskou chybu, nebylo ale v mých silách se jakkoli vzepřít...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama