Zakázaná láska - 2. část

13. března 2013 v 13:44 |  Zakázaná láska
Název: Zakázaná láska
Autorka: Autorka nechtěla být uvedena - odkaz na blog.


Miro mlčel, neodpovídal. Sám netušil, co vlastně teď cítí. Jen dál svíral Katčinu ruku a bál se jí podívat do očí, o kterých tušil, že budou smutné a uplakané.
Dvě ženy, které pro něho byly moc důležité a obě ho milovaly, on si až do předchvíle myslel, že jen jedné patří ta část jeho srdce, která je spojená s láskou a milováním. Teď ale nevěděl vůbec nic, byl to tak zvláštní pocit slyšet z Magdiných ústa ta slova...Miluju tě...

Otevřela jsem oči, bolela mě hlava a tlačil žaludek, chvíli jsem jen tak koukala do tmy než jsem si uvědomila co se stalo.
"Ježiši.." přikryla jsem si dlaněmi obličej... Co jsem to udělala, všechno jsem zkazila, jak se Mirovi teď podívam do očí? Ztratila jsem nejlepšího přítele, člověka, který toho pro mě tolik udělal a Kačka? Ježiši, až se tohle dozví.....po tvářích mi stékaly slzy, ale rozhodla jsem se rychle. Potichoučku jsem vylezla z postele, na terase se ještě svítilo a oknem jsem viděla jak Miro klečí na jednom koleni u Kačky, která seděla na židličce a tiskne jí ruku.B ylo mi neuvěřitelně ouzko, ale nebylo na co čekat. Potichu jsem si do kufru nandala těch pár věcí, co jsem si odpoledne vyndala, oblíkla se a na malý kousek papíru napsala vzkaz. Položila ho na stolek a co nejtišeji se vytratila do tmavé noci. Neměla jsem ponětí, kam jdu ani jestli někam dojdu, jediné, co jsem chtěla... bylo být pryč.
Uličky byly tmavé a liduprázdné. Hlava mi pukala bolestí a výčitkami. Oči zalévaly slzami a já šla kam mě nohy nesly. Táhla jsem za sebou těžký kufr a nenáviděla se za to, že jsem dovolila svým citům, aby mě ovládly. Přišla kvůli tomu o mně tak blízké osoby. Mávla jsem na projíždějící taxík, ve kterém jsem viděla alespoň částečnou záchranu, ale nic, nezastavil, jel dál a já znaveně sedla na svůj kufr a rozplakala se ještě víc.......

Kačka mezitím pomalu vyprostila svojí ruku z Mirova sevření, zvedla se a mlčky začla sklízet ze stolečku skleničky, talířky, ovoce... vše co tam bylo připravené na původně hezký večer. Miro se zvedl na nohy a smutně se na ní díval, nic neříkal, nevěvěl co.
Když Kačka s plnými rukami odešla s první várkou do chatičky, dvěma kroky Miro přistoupil k pootevřenému oknu, u kterého stála před tím Kačk,a aby alespoň po očku zkontroloval Magdu. Zadíval se dovnitř pokoje a tělem mu projel blesk.. postel byla prázdná...strčil do okna, aby ho víc otevřel a lépe do tmavé místnosti viděl.
"Nie je tam!" zpanikařil a málem Kačku povalil, jak se rozběhl do chatky.
"Kdo, co?" divila se a pozorovala Mira, jak pobíhá po chatce.
"Magda tu nie je!" rozhodil bezradně ruce.
"Jak to?" zeptala se Kačka a zamířila do Magdina pokoje, rozsvítila světlo a rozhlídla se .Miro byl v zápětí za ní.
"Nie je tu.." jen hlesl.
"Uklidni se.." špitla Katka, sebrala ze stolu lístek a podala ho Mirovi.
OMLOUVÁM SE, PATŘÍTE K SOBĚ, VEMTE SE, BUĎTE ŠŤASTNÝ, Magda.
"Kam išla?!" vyhrkl Miro jako by to snad Katka mohla vědět. "Musím ju nájsť!" začal Miro znova překotně pobíhat po chatce. Nakonec sebral jen lehkou mikinu a otevřel dveře.
"Počkej!" zavolala Katka trochu nejistě a Miro se otočil.
"Půjdu s tebou.." řekla a oba se vydali tak, jako před tím Magda, do tmavých neznámých ulic.

Utřela jsem si uplakané oči a zvedla se z kufru, na kterém jsem seděla a vydala se dál do uliček, které se klikatily a nebyly skoro osvětlené. Kufr zůstal na chodníku a já si vůbec ve svém zoufalství neuvědomila, že to byl právě on na čem jsem seděla. Dál jsem se ploužila a snažila se zastavit pláč ,který už mě neskutečně vysiloval a taky noc už byla docela chladná a já měla na sobě jen lehké krátké šatičky na ramínka. Někde předmnou jsem najednou uslyšela křik smích a hlahol mužských hlasů, brzy jsem poznala, že jsou asi opilý a dostala strach, hlasy se přibližovaly a já se čím dál tím víc třásla jak zimou, tak strachem se s nimi potkat. Všimla jsem si u jednoho domu výklenku, do kterého jsem se schoulila na zadek a kolena si přitáhla k bradě. Když se hlasy přiblížily, ani jsem nedutala a modlila se, ať si mě nevšimnou. Naštěstí mě vůbec neviděli a mně se maličko ulevilo. Dál jsem ale zůstala schoulená a bezradně přemýšlela, co dál. Bála jsem se a bylo mi jasný, že nejlepší by asi bylo se vrátit, při každé vzpomínce na Mira mě ale píchlo u srdce a Kačka... Ta už to jistě ví a nebude mě chtít nikdy vidět. Je po kamarádství a přišla jsem i o Mira a to všechno jenom proto, že jsem slaboch a nedokázala jsem ukočírovat své city. Znova jsem se rozplakala a ještě víc se nenáviděla...

Miro měl nervy napnuté k prasknutí. Pobíhal po ulicích, rozhlížel se a volal Magdino jméno. Oči se mu leskly a zračil se v nich evidentní strach.
"Bože!!" rozkřikl se najednou rozběhl se.K atka zrychlila krok.
"To je jej kufor...Magdiii!" zavolal Miro do noci, ale nic. Všude bylo ticho, jen z dálky byly slyšet jakési opilé hlasy.
"To je jej kufor..." řekl znova a podíval se zoufale na Kačku......
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama