Vojín Miro Šmajda - 8. část

20. března 2013 v 11:53 |  Vojín Miro Šmajda
Název: Vojín Miro Šmajda
Autorka: P&N


Noc byla k nepřečkání, Novák chrápal jako dřevorubec a po hrachové kaši, co měli k večeři, se na hořejší palandě nedalo skoro dýchat.
Miro se převaloval a snažil se nevnímat zápach, který se linul z postele pod ním. Nakonec si Miro přetáhl deku přes hlavu a zavzpomínal na to, jak byl malý a spolu s maminkou vždycky počítali hvězdičky ,které měl na svém dětském povlečení. Ze všech sil si je snažil představit a nakonec zřejmě usnul.
Nespal ale asi moc dlouho, probudilo ho ostré světlo a velitelův řev.
"BUDÍÍÍÍČEK, VOJÍNI ZA 15 MINUT NÁSTUP V PLNÉ POLNÍ!!!" řval a Miro, protože jeho postel byla blízko dveří, ještě zaslechl jeho škodolibé: "Uděláme si cvičeníčko, já vám proženu pérka!" zamnul si velitel ruce a Mirovi bylo jasné, že si na nich nejspíš pěkně zgustne.
Miro se protáhl a slezl ze své postele, usmál se na klučinu, který mu pomohl, když na něj Novák vystartoval a vyrazil mu propisku a očima přejel po místnosti. Hledal Petra, cítil v něm oporu a měl pocit, že našel kamaráda, který mu tady tu pakárnu pomůže alespoň z části trochu překonat.
Hromotluk funěl a bylo na něm vidět, jak těžce se mu vstáva po včerejším sportovním dni ho bolelo celé tělo a Miro se na něho, aniž by si to nějak zvlášť uvědomil, zadíval.
"Čo zíráš, barbína?!" zahalelal Novák a Miro raději oči odvrátil. Rychle se začal převlíkat do teplákové soupravy a hromotluk s bolestivým tělem vstal a chvíli se dívat na Mira. V hlavě mu šrotilo, že ten kluk zase není takový, aby si dokázal vyskočit a proto by se mu mohl občas hodit. A třeba právě teď.
Dobře věděl, že by dnešní rozcvičku nezvládl a byl by na tom mnohem hůř než včera. Proto Mira rýpl ze strany do boku, až s sebou Miro cukl a zamračeně se na Nováka podíval.
"Hele, sadni si, barbína.." pokynul ho hromotluk s falešně přátelským a klidným tónem. Miro ho chvíli pozoroval. Má, nemá... když to neudělá, bude problém.. když to udělá...??
Miro se pokrčil a posadil se vedle toho odpornýho Nováka na postel. Pomalu na něho otočil hlavu a čekal.
"Vieš čo, sme kamaráti a tak si možeme trocha pomocť. No ako sis mohol včera všimnúť, sport mi nerobí veľmi dobre.. Tak čo keby si mi trocha pomohol a omluvil ma na rozcvíčke. Niečo akože.. je tvojmu veľmi dobrému kamarátovi zle, čo?!" ušklíbil se hromotluk a trochu hlas navýšil, aby bylo jasné, kdo je tady pánem nad kým.
"Ja neviem.." špitl Miro a sklopil oči.
"Ako nevieš?" zabručel Novák a jeho tlapa dopadla na Mirovo rameno, mělo to vypadat jako přátelské objetí kolem ramen, ale bylo tak důrazné, že Miro rázem pochopil.
"No, ale veď...velitelovi musíš...." snažil se ještě zaprotestovat, ale Novák mu rameno bolestivě zmáčkl.
"Tak Miro co je? Pohni.." podíval se na něj Petr a povzbudivě se na něj usmál.
"Nie je mu dobre.." pronesl tiše a cítil jak mu hromotluk stále svíra rameno.
"Tak ať jde k doktorovi, ty s tím noc neuděláš a makej!" řekl Petr rázně chytil Mira za ruku a zvedl ho z postele. Hodil při tom na Nováka nevraživý pohled a táhl Mira pryč z místnosti.
"Si posral babrína, kamoše vo štychu nechať.." bacil Novák pěstí do matrace a s pocitem jak to tomu blonďákovi vrátí se neochotně vydal jako poslední na nástup ke cvičení.
"NOVÁK, NEFLÁKÁM SE, JEDŮŮŮŮ!!! POHNĚTE!!" řval velitel a Novák vrhal na Mira nevražívé pohledy.

***

Po rozcvičce se celá skupinka vracela, aby si došli do sprch a provedli hygienu před snídaní. Miro si na chodbě otevřel skříňku, ze které si chtěl vyndat ručník a celý vlezl hlavou do skříňky, kde se začal rochňat. Neslyšel ani nevnímal nic, co se děje okolo. Najednou mu někdo lehce zaklepal na rameno, až se Miro bouchl hlavou o skříňku, což ted s krátkými vlasy bolelo o mnoho víc, než tomu bývalo dřív. Miro se otočil a sjel pohledem mladou velitelku, která před pár dny seděla u přijímací komise. Rychle se postavil do pozoru a zasalutoval.
"Nechte toho, Šmajda.." zašeptala a rozhlédla se okolo, jestli nejde někdo z velitelů nebo vojáků, ale všichni už byli zalezlí ve sprchách. Miro si teda dal pohov, uvolnil se a usmál se.
"Něco pro vás mám.." zářivě se usmála a vytáhla ruku, kterou měla dosud schovanou za zády s bílou obálkou. Mirovi se rázem rozsvítilo všechno okolo a dostal nepopsatelně dobrou náladu.
"Kačenka!!" vykřikl a hned si dopis od velitelky prudce vzal. Ta se jen smutně pousmála. "Ďakujem, noazaj.." zašeptal s úsměvem Miro.
"..přítelkyně?" zeptala se opatrně. Miro se jí líbil už tehdy, když ho u přijímací komise viděla. Navíc jeho tátu dost dobře znala. Miro na ní upnul své olivové oči a pomalu přikývl.
"Ale až po sprchách, ať nejsou problémy, že zdržujete skupinu.." sjela ho ještě pohledem a sledovala, jak Miro plný radosti tiskne obálku na svá prsa.

***

Dny plynuly jeden za druhým a Miro si pomalu, ale jistě zvykal na tvrdost vojenské služby, už nebyl ze všeho tak vyplašený a jeho sebedůvěra maličkato narostla. Věděl, že je ve spoustě věcí dobrý a jeho věčný pruditel už v něm víc než strach vyvolával rostoucí vzpouru.
Kačenka mu psala pravidelně dopisy plné lásky a i to Mira hodně drželo a nemohl se dočkat až se ještě přehoupne pár dní a on si požádá o dovolenku na Vánoce. Vůbec si nepřipouštěl a nepochyboval o tom, že by jí snad nedostal.
Miro dostal spolu s Petrem vycházku za slušné výsledky na rozcvičce, zítra je čekal první trénink střelby a Miro z toho měl maličko obavy, přesto cítil, že se vlastně těší, protože to bylo něco nového.
S Petrem seděli kousek od kasáren na vysoké zídce a povídali si.
"Hele, on je Novák fakt idiot. Dobírá si víc lidí, nejenom tebe, ale ty, co se nechají oblbovat, tak nenechá na pokoji nikdy.."
"Vieš čo, nerad vyvolávam konflikty.." zašeptal Miro. "Aj cez to, že som často veľa agresívný.."
"Fakt?"
"Jo, keď ma niekto naserie, nepoznám sa.." povzdychl si Miro a Petr se hlasitým smíchem zasmál. Zrovna kolem procházel Novák, který na ně hodil nenávistný pohled. Hrozně ho štvala jedna věc. A to ta, že toho nastejlovanýho krasavce berou kluci na pokoji víc jak jeho. Vždycky společně hráli karty nebo se bavili ve skupince. Někdy Miro brnkal na kytaru, zatímco ostatní se hýbali do rytmu a zpívali. Novák v těchto chvílích vždycky ležel na své posteli a po očku je pozoroval.
"My o vlku..." zašeptal Petr směrem k Mirovi, kterému se na tváři vyrýsoval úsměv. Když vedle sebe cítil společnost, byl klidnější a věděl, že si Novák nic moc nedovolí.
"..vlk uprdele..." procedil Miro mezi zuby a radši sklonil hlavu. Petr ho poplácal po rameni a zasmál se.
"Kam Novák, co? Za cos dostal vycházky??" zeptal se rýpavě Petr a Miro zvedl oči. Novák jen ukázal na ruce nevhodné gesto a odešel od nich směrem pryč.
"Vobec asi nie je taký tvrďák akým sa prezentuje.." šeptl Miro směrem k Petrovi a ten pokýval hlavou.
"A ty nejsi takový slaboch, jakým se snažíš být navenek.."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama