Vojín Miro Šmajda - 7. část

18. března 2013 v 19:16 |  Vojín Miro Šmajda
Název: Vojín Miro Šmajda
Autorka: P&N

V noci toho Miro moc nenaspal, ležel jak pravítko a bál se pohnout, aby toho hromotluka co pod ním tak neskutečně chrápal nevzbudil. Jeho poznámka o převýchově v Mirovi vyvolávala obavy, ale zároveň se o slovo hlásila sice ještě nepatrná a maličkatá, ale vzpoura. Přece se nenechá takhle zastrašovat. No ale co má dělat, je tu sám, bez Kačenky, bez všech co miluje, nemá se o koho opřít, s kým si popovídat. No ano, je tu ten Petr, ten kluk ze sprch, ale má postel až na druhém konci místnosti a pak už vůbec neměl možnost s ním ani slovíčko prohodit. Miro zavřel oči a pokoušel se alespoň na chviličku usnout.
"BUDÍÍÍÍČEEEK!!!" rozlehlo se místností a rozsvítili se světla, jedno Mirovi přímo nad jeho obličejem. "ZA 10 MINUT NÁSTUP NA ROZCVIČKU!!!" uslyšel Miro ještě pronikavý křik co se rozléhal po místnosti a malou dušičkou si promnul oči.
...Za 10 minut..pomyslel si...a jak to má asi stihnout?
"Tak pohni kostrou barbína, lebo ak budeš zasa poslednýýýýý...." vynořila se najednou hlava toho hromotluka, který stoupl na kraj své postele, aby byl výš, přihmouřil na Mira varovně oči a přidal výhružně ruku sevřenou v pěst......

Téměř všichni začali jeden po druhém vybíhat z pokoje a Miro se jen zoufale posadil na postel a dlaněmi si projel obličej. Byl tak moc unavený.. a to to ještě pořádně ani nezačalo. Už chtěl domů a vlastně teď pořádně nechápal, jak může pro jeho tátu takové povolání tolik znamenat.
Vybíhali další a další a v místnosti už zůstalo pouze pár lidí, kteří na sebe ještě házeli tepláky s mikinou. Miro si bezmocně povzdychl a začal se oblékat taky.
"Doprdele, zasa meškám.." zašeptal dost slyšitelně, jelikož si myslel, že je v místnosti sám. Z druhého konce místnosti se ale vynořil Petr.
"Tak dělej, ty... Miro.." zazubil se na něho a snažil se zachovat pozitivizmus. Věděl, že to Miro potřebuje, aby se dostal co nejrychleji do tohohle koloběhu vojny. Na pohled možná působil trochu jako vyjukaná bábovka, Petr ale dobře věděl, že uvnitř je zcela někdo jiný. Jen tomu musí pustit průběh, aby se nestal cílem narážek, pomluv, a nedej Bože něčeho horšího.
"To je v pohode.. bež.. nechcem, aby si meškal tiež.." zašeptal Miro.
"Hele, klid, vím co dělám a vím, pro koho to dělám, takže dělej, máme ještě pět minut, přijdeme akorát.. a pokud ne, jedeme v tom oba.." mrknul na něho Petr a Miro se ztuhle pousmál. "No ale dělej, dělej, problém vůbec být nemusí.." zavrtěl Petr hlavou a Miro už se zářivějším úsměvem natáhl tepláky.

***

Na rozcvičce byli nakonec oba včas. Zařadili se do své skupiny a měli ještě dvě minuty do zásoby. Ostatní kluci z pokoje už posedávali a odpočívali, protože nebyli zvyklí na tak krátkou dobu spánku, zatímco Miro sice nespal vůbec, ale už si protahoval nohy a ruce a celé tělo.
"Ty vole, von si chce snáď šplhnúť.. blondýna.." zasmál se hromotluk a celá skupinka kluků se zasmála. Miro se jako naschvál ohnul zadkem k nim a snažil se konečky prstů dotknout bílých kecek, které měl momentálně na noze.
Dveře na hřiště se otevřely a vešel další velitel v teplákové soupravě, který vypadal zcela jinak než ten ze včera, na všechny se mile usmíval a postavil se na stupínek.
"VOJÍNI POOOOZOR!" zavelel sice hlasitě, ale jeho hlas i tón byl příjemný. Miro se postavil do pozoru a čekal, co se bude dít dál. Po očku ještě mrkl na Petra a ten se na něho povzbudivě usmál.
"VLEEEVOO V BOK, VPAAAVOOO V BOK, ČELÉÉÉÉM VZAD, DŘEP, VZTYK, DŘEP, VZTYK.." ozývaly se povely jeden za druhým a Miro konečně cítil trochu uvolnění. Měl sport rád a pohyb mu žádnou potíž nedělal. Za to hromotluk vedle něj funěl a potil se.....ako prasiatko....jak si ho Miro v duchu pojmenoval a bylo mu hned o maličko lépe.
"A RAZ A DVA A TŘI A ČTYŘI.." počítal velitel, zatímco Miro s úsměvem na tváři vše plnil a poslouchal vedle ufuněného týpka, kterýmu už viditelně dělala tahle celá komedie problémy.
"Eh.. prosím vás..eh.." chrchlal hromotluk a zvedl jednu ruku, poté se vysíleně předklonil a snažil se popadnout dech. "By som potreboval pauzu.." pronesl a Miro se malinko uchechtl, když viděl, že je rudej jako žalud. Natož dostal tak bolestivě propichující pohled od toho idiota, že radši na sucho polkl a otočil se zpátky na velitele.
"Á, vojín Novák má problém s kondičkou..takže trénovat, trénovat, trénovat, Novák.. pauza vás moc do kondice nedostane.." řekl mírným hlasem velitel.
"To odskáčeš.. barbína.." procedil mezi zuby Mirovi do ucha a vysíleným krokem se odkráčel posadit na lavičku.

***

Na snídani byli v hromadné jídelně, která vypadala celkem útulně. Všude práskalo nádobí a byly slyšet cinkající nože a vidličky o talíř, jak vojíni krájeli ohřáté párky.
Miro se znechuceně posadil na židli a položil si před sebe tácek. Propaloval párek pohledem a cítil tu nechuť. Párky neměl zrovna v oblibě. Nejradši by si dal čerstvý zeleninový salátek. Jak byl vždycky zvyknutý. S Kačenkou, v postýlce... Zvedl hlavu a s úsměvem kývl na Petra, který se k němu posadil.
"Copak, párky nejedou?" uchechtl se Petr. Miro s úsměvem zavrtěl hlavu a neochotně zapíchl vidličku doprostřed párku. "Já je MILUJU.." pronesl Petr a pustil se do toho, až se mu za ušima dělaly boule.
"Ty si tiež z Čiech?" zeptal se Miro a stále ho pozoroval.
"Jojo, z Moravy.. tentokrát rukovalo i hodně Čechů. A výběr mladistvích byl fakt rozsáhlý. No stejně jsem doufal, že budu někde blízko domova.."
"Aha, ja som prišiel až z Prahy.." povzdychl si.
"Hm, to je celkem dálka.. máš rodinu?" zeptal se zvídavě Petr a Miro si utrhl kousek rohlíku a strčil si ho do pusy.
"Nie, mam priateľku.. ona je taká zlatá, vieš.. mám ju strašne rad a často sme sa spolu bavili tým, ako budeme mať jednoho krásného dne svatbu.." usmál se při vzpomínce Miro. Petrovi se taky rozzářil obličej.
"To už přemýšlíte asi hodně do daleký budoucnosti, co?" zachechtl se.
"Hej, no.. ona je zatial v maturitnom na strednej.. chceli sme sa vziať až po vys.." nedořekl, protože přišel hromotluk, který pěstí bouchl Mirovi do ramene, až mu rohlík, který držel v ruce spadl do tácku.
"Spadlo ti žradlo, vole!" zahalekal hromotluk Mirovi přímo do ucha sklonil se při tom tak, že Miro cítil jeho smrdutý dech na své tváři.
Miro stiskl silně víčka a trochu odvrátil obličej a ruku, kterou měl volně položenou na stole, sevřel v pěst.
"Ti hovorím: barbína, neser ma!" znova mu zahučel do ucha a zašklebil se na ostatní, kteří se zájmem sledovali, co bude dál.
Miro dál tiskl rty k sobě, cítil, jak ho za jeho sevřenou pěst Petr chytil. Dával mu tím najevo, aby se nenechal vytočit a raději zachoval klid.
"TAK CO JE TO TADY?!" zařval velitel a hromotluk se okamžitě narovnal a škádlivě Mirovi dlaní pocuchal jeho blonďatého ježečka na hlavě.
"NOVÁK, ŠMAJDA, POZOR!!!" zařval znova velitel a oba se rázem postavili do pozoru.
"50 DŘEPŮ HNEEEED!!!" zařval znova velitel a ostře se na oba podíval.

***

Bylo pozdě večer a vojíci se vraceli do svého pokoje v početné skupince. Miro se po dnešku cítil docela fajn, když pomenul problémy s hromotlukem a partou, kteří se ho snažili vždycky svrhnout. Ale protože dnes měli sportovní den, Mirovi se dařilo o mnoho víc a hromotluk to nemohl vystát. Byl nepopsatelně utahanej, jelikož těch 50 dřepů kvůli konfliktu v jídelně ho dost unavilo. Po očku sledoval, jak má Miro stále dostatek energie a nějak ho to nenechávalo klidným. Tenhle nastejlovanej frajírek přece nemůže být lepší než on!
Miro si vylezl nahoru na svou postel a posadil se do tureckého sedu. V tašce si vylovil ještě nerozbalené dopisní papíry s obálkama a usmál se. Kačka mu sice ještě neodepsala na ten dopis z vlaku, který jistě přijde až zítra, ale přesto měl potřebu jí napsat.
Hromotluk ho pořád pozoroval a nakonec došel ke své posteli, kterou měl pod Mirem, ohnul se, ale pak se zase narovnal a chytl Mira bolestivě za zápěstí ruky, ve které držel propisku, která odletěla kamsi na zem.
"Tých 50 drepov mi vynahradíš.." procedil mezi zuby a stále mu brutálně svíral zápěstí.
"Ja za to predsa.."
"Možeš za všetko, ty pitomec!" zaječel na něj hromotluk a rázem bylo v místnosti ticho. Přítomní vojáci se po nich začali otáčet a sledovali tuhle situaci. "..Lebo ma kurva serieš!" doplnil ještě a s přimhouřenýma očima se mu díval do těch Mirových.
"Ja vobec neviem, o čom hovoríš.. neviem, čo som ti urobil.."
"Serieš ma tvou prítomnosťou, barbína.." zašeptal už skoro neslyšitelně Mirovi do obličeje.
Klučina, který měl postel hned vedle Mira se sehnul pro propisku, podal jí Mirovi a ostře odtrhl Mirovu ruku ze sevření, propalujíc hromotluka pohledem.
"Nechaj toho, Novák, lebo to zasa odskáčeme všetci.. a ty Miro ho nerieš a nevšímaj sa ho prosím ťa.. aj jediný pohľad tohoto pojebanca naserie.." řekl klučina a zase se otočil ke své posteli. Hromotluk jen hlasitě a podrážděně vydechl nosem a zalezl dolů pod Mira do své postele.
Miro jen sklopil oči a sehnul se, aby mohl napsat Kačce:
,,Ahoj láska... ešte som tvoj dopis síce nedostal, ale pokial si odpisovala dnes, mal by som ho zajtra mať, dúfam.. len som ti chcel napísať, že na teba veľa myslím a že mi chýbaš.. každá sekunda je pre mňa celá večnosť a dva roky je doživotie.. S chalanmi... vychádzam.. veľmi dobre, takže si nerob starosti, všetci sú.... naozaj fajn.." dopsal Miro a zasněně se podíval před sebe. Nechtěl Kačce přidělávat starosti s tím, že má problémy...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama