Vojín Miro Šmajda - 6. část

17. března 2013 v 11:53 |  Vojín Miro Šmajda
Název: Vojín Miro Šmajda
Autorka: P&N


"Tak šup, zlatovlásko,´sadís´..." vycenil zuby plešatý holič se strojkem v ruce a pokynul Mirovi na židli. "Za chvíli si tak krásnej, jako já.." dál se řechtal a pořádně Mira pocuchal nahoře v jeho už jen na maličkou chvíli dlouhých loknách. Miro zavřel oči a zhluboka se nadechl.
"Nebuď cíťa, mladej.." dál se ten chlápek cenil a Mirovi bylo čím dál tím hůř.
Když ucítil první zajetí strojku na své hlavě, měl pocit, že už ví jak vypadá umírání. Cítil jak mu jeho chlouba padá po ramenou a zádech a sjíždí po jeho těle k zemi. Svíral pevně ruce ve svém klíně a toužil se ztratit z povrchu zemského. Bylo mu příšerně a jediné, na co dokázal v téhle chvíli myslet, byla jeho Kačka. Jeho nádherná, křehká holčička, po které se mu tak moc stýskalo. Neviděl jí jen pár hodin a měl pocit, že je to celá věčnost. Jak...jak má ted vydržet tolik týdnů než jí zase uvidí? A..a bude se jí ještě vůbec líbit? Takhle vobranej jako vypelíchaný kuře?
"A je to, mladej, ted si chlap a né princezna.." znova se ten chlap zacenil a Miro měl sto chutí vzít nohy na ramena a utéct někam hodně daleko.
Miro pomaloučku otvíral oči, ale to, co uviděl před sebou v zrcadle, bylo asi milionkrát horší než si kdy dokázal představit. Místo jeho krásných blonďatých vlasů, které mu ještě před chviličkou spadaly až na ramena se mu na hlavě rýsovalo jen jakési podivné strniště, které vlasy připomínalo jen opravdu vzdáleně. Miro zvedl ruku a dlaní si přejel po zbytcích toho, co oba s Kačenkou tak zbožňovali, a co byla jeho největší chlouba, a oči zase rychle zavřel.
"Táááák, hlavně se nám tu nerozbreč jak baba a koukej si mazat pro mudůr!" hučel dál ten plešatec a Miro ho z celého srdce nenáviděl. Zvedl se ze židle a jeho pohled naposledy sjel do zrcadla na toho divnýho kluka, o kterým se sám sebe snažil přesvědčit, že je to on sám. Vzal do ruky pytel se svýma věcma a tak, jak byl jen v boxerkách si vyfasoval uniformu spolu s jakousi podivně zelenou osuškou a vešel do sprch, kde si naivně myslel, že bude sám a alespoň na chvíli bude moct být sám sebou a ponoří se do zoufalství, které cítil v kadém malém kousku svého těla.

"Tyyy vole, pozrite.. blondýna stratila svoju královskú korunu!" zasmál se jeden svalnatej týpek, zatímco si mydlil bohatě chlupatej hrudník mýdlem.
"Ty vole.. a dokonca to ma niečo v boxerách.. von to snáď naozaj bude chalan.." rozchechtal se další a hned si s kamarádem srazily dlaně ve vzduchu. Miro jen smutně sklopil oči a opřel se o zeď vedle umyvadel.
"No nieee, vono to bude plakať.." našpulil ten jeden rty. "Lebo sa cítil ako žena a teraz už sa... nemože cítiť ako žena.." nepřestával s rýpavýma poznámkama. "Ty nepojdeš k nám do sprch? Veď sa nie je za čo hanbiť.." zasmál se znovu. "Lebo máš pociť, že heeej?" Miro se je snažil nevnímat. Bylo mu mizerně a nejradši by se teď rozběhl domů. Ta představa, že je Kačenka v Praze, zatímco on v Bratislavě na místě, ze kterého není úniku, mu ubližovala čím dál víc. Miro se svezl zády po zdi dolů, nechal osušku volně spadnout na zem a přisunul si kolena pod bradu. Vjel si prsty do krátkých vlásků na hlavě a hlavu zabořil tak, aby mu nebylo vidět do obličeje.
"Ty vole, von snáď naozaj rve.." vykuleně a nechápavě řekl ten největší rýpal. "Idem, lebo nás tu klouček ešte žalovať bude.." zakroutil hlavou a odcházel s rozhodnutím, že tohle nebyl konec.. Teprve začátek..
"Kámo, pohoda.. hele, neřeš je.." uslyšel Miro najednou vedle sebe. "Jestli tě to uklidní, měl jsem vlasy do pasu. Nosil jsem hnědý dlouhý vlasy, na který jsem si nikdy nenechal od nikoho sáhnout.." mluvil dál neznámý a poklekl na bobek vedle Mira, aby ho objal kolem ramen. "A teď koukni.." pobídl ho a Miro velmi pomalu zvedl hlavu a upnul své smutné olivové oči na mladého klučinu klečícího u něho. Taky to byl nový voják, ale dokázal podržet, protože Mirovi se tak nějak dělalo líp. "Vypadám stejně jako ty.." dodal a zasmál se.
"Hm..ako idiot.." šeptl Miro, přičemž mu přeskočil hlas.
"Hele, dobrý.. jestli máš holku, která tě nemiluje pro vlasy, tak jsi za vodou. Doroste to.. ale ted to nějak zvládnem, ne?" snažil se ho uklidnit a natáhl k němu ruku. Miro se chvíli váhavě díval, ale nakonec ji pevně stiskl a nechal toho klučinu, aby s nimi ve spojení mužně zatřásl.
"Jinak jsem Petr.."
"Miro.." představil se a na tváři se mu konečně vyrýsoval sice smutný, ale upřímný úsměv.

*****

Miro vyfasoval palandu hned u dveří, přímo na tím hromotlukem, který se do něj navážel ve sprchách.
"Tak "Barbína", nie že mi budeš prdieť do ksichta, by som ťa musel prevychovať.." rozchechtal se hromotluk, když si Miro vylezl na svou postel ve dvoumetrové výšce. Snažil se toho pod sebou nevnímat a schoulil se do klubíčka. Byl tak moc vyčerpaný, že kdyby nebyl tady v té hrozné díře, ze které nebylo úniku, rázem by usnul. Takhle ale jen těkal očima po místnosti a snažil se alespoň zhruba odhadnout počet postelí v téhle jedné místnosti. Bylo jich tak snad dvacet a každá z nich byla palanda. Takže na pár metrech se tísnilo čtyřicet kluků a všichni si viděli pomalu až do trenek. Miro se otřásl hnusem a raději zavřel oči.
"POOOOZOR!" rozlítly se najednou dveře a do místnosti vstoupil ocvočkovaný velitel a přísným okem si je všechny změřil. "Povedal som POZOR, vojíni!" A předvedl ukákový postoj se salutováním.
"Tak aby bolo jasné, kým poviem pozor, všetci na nohy a do pozoru!!!" zařval a Miro se s děsem rozhlížel, jak se všichni kolem něj snaží co nejrychleji dostat do ukázkového postoje jako jejich velitel. Nezbylo mu, než udělat totéž, ale protože se mu to povedlo až jako poslednímu, upozornil na sebe tak, že si ho jeho velitel hned zapamatoval.
"Som povedal, že ak poviem POZOR tak všetci budete v POZORE! Ako je možné, že ste bol ako posledný?! Čo je na tom ťažké?!" ječel velitel a jeho hlas nabíral na decibelech tak, že se Mirovi rozbušilo srdce.
"Ja som.."
"Ma nezaujímá, čo ste.. tu sa proste počúvajú rozkazy, ktoré udeluje velitel a myslím, že som to povedal dosť jasne!"
"Prepáčte.." šeptl Miro a velitel semkl rty do úzké linie.
"Tu sa nemožete ospravedlňovat, Šmajda.." povzdychl si. "TU JE PROSTE DOLEŽITÉ POČÚVAŤ A SPLŇOVAT PODMIENKY A ROZKAZY A AK TO NEBUDETE RESPEKTOVAŤ, PONESE ZA TO NÁSLEDKY CELÁ JEDNOTKA LEBO TU NIKDY NENESIE NÁSLEDKY IBA JEDEN, ROZUMIETE?!
"Áno/Ano!" odpověděli všichni hromadně krom Mira, který stále vystrašeně stál a ještě se z toho řevu, který na něj najednou dopadl nemohl vzpamatovat.
"POČÚVAL STE MA, ŠMAJDA?!"
"Áno.." špitl tiše.
"NEPOČUL SOM!!"
"ÁNO, VŠETKO SOM POČÚVAL!" zařval konečně Miro a slyšel, jak se za ním ten hromotluk řechtá spolu se skupinkou dalších kluků..
"Fajn.. zajtra ráno nástup na rozcvíčku.. dúfam, že budete vo forme.." oznámil a podíval se ještě přísně na Mira. "Všetci, samozrejme."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dies Dies | 17. března 2013 v 14:13 | Reagovat

Super povidka.. :))

2 Tess Tess | 17. března 2013 v 16:01 | Reagovat

Souhlasím , super :)

3 Dia Dia | 17. března 2013 v 18:03 | Reagovat

Tahle povídka má zajímavý námět a je zasazena do nezvyklého prostředí a doby, ale mám z ní příliš depresivní pocit a děj je poněkud rozvleklý. Taky se nějak nemůžu srovnat s tím, že Miro je tu líčen jako zakřiknutý chudáček bez špetky sebevědomí ... což na mě působí trochu nevěrohodně, nedokážu si ho v takové pozici představit, ale tak uvidíme co bude dál, ráda se nechám překvapit.

4 P&N P&N | 18. března 2013 v 19:17 | Reagovat

[3]: Klid, on se vzchopí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama