Vojín Miro Šmajda - 5. část

15. března 2013 v 18:08 |  Vojín Miro Šmajda
Název: Vojín Miro Šmajda
Autorka: P&N


Kačka sklopila smutně oči a pomaloučku odcházela z nádraží, už teď se jí po Mirovi nepředstavitelně stýskalo a pomyšlení na to, jak dlouho ho neuvidí, neobejme,.. jí vhánělo slzy do očí. Na druhou stranu byla ale šťasná, že ho ještě před odjezdem stihla a to hloupé nedorozumění si vysvětlili.

***

Miro dopsal dopis Kačce, byl plný lásky, něhy a vzdušných polibků. Pomalu ho složil do úhledného obdélníku a ještě jednou přiložil k ústům. Koutkem oka sledoval, jak ho paní, co sedí naproti pozoruje a usmívá se. I jeho rty vykouzlily nepatrný úsměv a dopis pro Kačenku putoval do obálky ,kterou Miro hodlal hodit do poštovní schránky hned jak z vlaku vystoupí. Ještě jednou se s úsměvem podíval na svojí spolucestující a pomalu si opřel hlavu o opěradlo sedadla, zavřel oči a jeho myšlenky i představy už patřily jen Kačce.

***

Když vlak zastavil v Bratislavě, hlavním městě Slovenska, které bylo pro Mira vždy druhým domovem, neochotně a zklamaně se zvedl ze sedačky, sebral si černou tašku a bundu si jen tak volně hodil přes ramena. Dost dlouhou dobu zaspal, takže si ani nevšiml, ve kterém městě ho opustila žena s dcerkou. Pousmál se a ještě počkal, až se vlak vyklidí. Vystupoval mezi posledníma a když vystoupil z vlaku, očima hledal svého otce, který ho měl čekat.
"Miro!" zavolal na něj z pravé strany a Miro se pokusil o úsměv, aby k němu pomalu došel. "No ahoj, chalane! Tak ako, čo??" zeptal se potěšeně, že už i z jeho syna bude konečně chlap a poplácal ho po zádech.
"Ahoj.." pozdravil trochu chladně Miro a sklonil hlavu.
"Ale no tak, veď pohoda.. vojna je super hele, odpočineš si od bab, trochu tam aj podchytíš nové a zaujímavé veci.."
"Hm.." zamručel Miro a jeho otec ho znovu poplácal po rameni.
"Nebruč, tiež som sa toho bál a pozri, aký som teraz dobrý voják!" vzmužil se jeho otec a vesele se usmíval. Miro ale neměl vůbec náladu a tak moc se mu stýskalo po Katce...
"Ty vieš, že zo mňa voják nikdy nebude, táto.." povzdychl si. Jeho otec se jen usmál a podíval se na černou tašku, kterou měl Miro pohozenou přes rameno, aby si ulehčil zátěž.
"Nemáš to veľa ťažké..?" zeptal se ještě ustaraně jeho otec a pomalu s Mirem vykročil, aby mu ukázal kasárny, do kterých se měl Miro hlásit.

***

Pomalu přicházely k velké bráně a Mirovi neuvěřitelně těžkly nohy a jakoby se sám v sobě toužil ztratit. Jeho hlava mu stále víc a víc padala na prsa.
"Ale tak, vzchop sa synček!" podíval se na něj jeho otec ustaraně a jemně mu položil ruku na záda. "Utečie to ako voda, uvidíš.." ještě jednou ho před bránou objal a pak už Miro musel sám.
Bylo tam spoustu kluků a někteří z nich měli stejně vystrašený výraz jako Miro. Na odvaze jim moc nepřidávalo ani to, že takzvaní "mazáci" na ně pokřikovali a nevybíravě do nich ryli.
"Jééé, přijela nám Barbína!" uslyšel Miro zřetelně a vůbec nepochyboval, že to patří právě jemu. Tiskl k sobě rty i zuby, až ho to bolelo.
Stál v hloučku kluků, ze kterého si velitelé jmenovitě volali a odškrtávali každého nového vojáka.
"Miroslav Šmajda!" zarylo se mu do uší ostře jeho jméno a Miro vykročil vstříc svému osudu s žaludkem až v krku.
Miro vešel do místnosti a očima projel všechny přítomné velitele, plukovníky a podplukovníky...prostě všechny, kteří tam seděli. Podíval se na mladou velitelku, která seděla a lovila se v papírech.
"Á, takže.. sa voláte Miroslav Šmajda nejste vy náhodou syn od..."
"Som.." pípl tiše Miro.
"Téda, naozaj sa čudujem, akého pekného vojáka nám Mirko zanechal.." zasmál se jeden se sedících a hned si Mira odškrtl. "Tak čo, pojde sa po stopách velkého otca?"
"Nie, to určitě nie.." zakroutil Miro hlavou. "Ja som skor nadaný v hudobnom smeru.." pyšně prohlásil a sledoval nechápavé pohledy přítomných.
"No dobre, ale tu ste vojín, takže dúfam, že si uvedomujete, že vaše vlasy su nadmieru.." neodpustil si poznámku jeden z nich, který už na pohled nepůsobil příjemně. Miro jen sklonil hlavu a pomalu pokýval.
"Dobre, tu to máte.." vypsali mu kartičku, na které měl všechny potřebné informace, oddíl, číslo postele a další věci, podle kterých se orientoval. Miro se na ně ale ještě prosebně podíval.
"Ešte niečo?" zeptal se ten nepříjemný velitel netrpělivě.
"No.. vlastne.." odkašlal si Miro. "Ja som vas chcel poprosiť.. či byste ma.. nemohli prepsať na vojenské kasárne v Prahe.." zašeptal na sucho a cítil, jak ho všechno v těle svírá a napíná...
Všichni přítomní se na sebe podívali a bylo patrné, jak jim Mirova naivita žene smích na rty.
"Nooo, to bysme teda nemohli, ani keď máte vlivného otca!" zaburácel ten nejnepříjemnější z nich. A Miro cítil, jak se zase celý ztrácí.
"No podívejte.." vložila se do toho mladá mladá velitelka a položila svou dlaň na ruku svého kolegy. "Tyhle výhody jsou pouze pro vojáky, kteří mají rodinu, děti, chápete?" Usmála se na něj a rukou pokynula, aby pokračoval do dalších dveří.
Miro skoro nedýchal a stále se skloněnou hlavou odešel do vedlejší místnosti.
"Dobrý deň.." pípl a cítil, jak se uvnitř celý třese.
"Dobrý!" zaburácela robusní sesta a vrazila mu do ruky velký pytel.
"Tak šup, krasavec, šaty dole a za panom doktorom!"
"Všetko?" vytřeštil Miro oči a zatajil se mu dech.
"Zatial do treniek.." zasmála se a vycenila na Mira zkažené zuby, byla na tyhle reakce zvyklá.

***

"Tak, výborne.. no, všetko je v poriadku, pane Šmajda.." usmál se pan doktor a sjel Mirovu postavu, která byla sice štíhlá, ale přesto vypracovaná. Pokud Miro měl být v něčem dobrý na vojně, jistě to budou sportovní disciplíny a rozcvičky.
"Hm, ďakujem.." promluvil tiše Miro do bílé místnosti, ruce si skřížil přesně na rozkroku a stál tam jako když mu bylo 8 a bál se očkování... Doktor se na něho podíval a ušklíbl se.
"V poriadku, možete ísť ďalej.. nemám na vás celý deň, už tak tu budeme sedieť do noci.." pronesl pobaveně doktor a Miro zoufale cítil, jak se mu dělá špatně od žaludku. Zase mu v hlavě kolovaly obavy. Jakmile vyleze z tohohle řetězce a půjde na pokoj, všichni si ho podají. Už tak stačilo, že si starší vyskakovali a podle toho, co slyšel... ho nic dobrého nečekalo.
Miro v obličeji rázem zbělal a doktor pozvedl jedno obočí.
"Ak vám je nevoľno, tak vás možem upokojiť. Je tu veľa chalanov, ktorí prvý deň zvracajú.."
Miro se jen ušklíbl a nakonec se podíval na tu nechutnou sestru, která si ho zálibně prohlížela. Miro roztřesenou rukou sáhl na kliku dalších dveří a když nakoukl do místnosti a viděl plešatýho silnějšího chlápka s holícím strojkem v ruce, cítil se na omdlení... Věděl, co ho čeká a taky věděl, že právě přijde o něco, co bylo jeho bohatstvím po celou dobu od dětství... Mirovi hlavou okamžitě blejskla Katka. Tolik by jí teď tak chtěl u sebe. Znovu se podíval na chlápka a než váhavě udělal první krok, hlasitě pronesl:
"A je to tady, moja..."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama