Vojín Miro Šmajda - 3. část

13. března 2013 v 13:48 |  Vojín Miro Šmajda
Název: Vojín Miro Šmajda
Autorka: P&N


Kačka ráno otevřela oči a zadívala se na Mira, který nehnutě ležel na zádech a s rukama složenýma pod hlavou se nepřítomně díval do stropu.
"Spal si vůbec?" zeptala se a něžně se k němu přivinula.
"Moc nie.." odpověděl aniž by se na ní podíval.
"Miro no ták, lásko.." objala ho kolem těla a hlavu víc přitiskla na jeho rameno. Na Mira ale všechno doléhalo čím dál tím víc. Cítil, jak mu nervozita prostupuje celým jeho tělem.
"Dnes tiež nejdeš do školy?" zeptal se s očima stále upřenýma ke stropu.
"Chci být s tebou.." špitla Kačka a podívala se na jeho nepřítomný výraz v obličeji.
"Prečo?? Možno by sis mala zvykať, že tu nebudem.." Miro dál mluvil směrem kamsi ke stropu a Kačce nevěnoval jediný pohled.
"Možno by som ti mal dať voľnost, dva roky je dlhá doba.." pokračoval aniž by hnul jediným svalem v obličeji.
"Co to povídááááš?" zvedla se Kačka na ruce a prudce mu dlaní otočila hlavu směrem na sebe.
"Nič tak nenormálne, veď je to tak. Nebudeš predsa dva roky sedieť doma a čakat kým sa vrátim a obidvaja si tak ušetríme zklamanie.." Mirův pohled byl chladný a nepřítomný zároveň.
"Děláš si srandu?!" vykřikla Katka a do široka na MIra otevřela své krásné oči.
"Nie!" zvýšil Miro hlas a lehce ji od sebe odstrčil. Odhodil deku a vstal z postele.
"Co děláš, Miro...?" hlas se Kačce třásl a pláč se dral na rty.
"Nič, moja, nič, veď to aj tak ináč nedopadne!" ztrácel Miro nervy a skoro křičel.
"Veď si to vem, budem toľko kilometrov daleko, zavretý v tej pakárni a ty tu volná, krásná, budeš túžiť po láske a tu ja ti z tej dialky nedám, tak čo sa trápiť, nieeeee?!" Praštil se dlaněmi do nahých stehen a s bouchnutím dveří odešel z ložnice.
*****

Miro vylezl ze sprchy jen v černých kalhotech a cestou si na sebe natahoval tričko. Bolelo ho celé tělo a celkově cítil únavu. Vůbec nepřemýšlel o tom, že to ráno přehnal a že tím Katce opravdu ublížil, protože ona ho milovala a i když jí zraňovalo, že už brzy bude bez něj, snažila se alespoň trochu být silná.
Miro nakráčel do kuchyně a opřel se mezi dveřma s rukama založenýma na prsou a sledoval Katku, jak mu míchá zeleninový salát a tmavé pečivo krájí na kousky a pokládá na talíř. Miro se trochu ušklíbl a mlčky se posadil ke stolu.
Katka se na něho otočila a věnovala mu krátký úsměv. Miro si ji ale jen prohlížel a s pocity, že jakmile se za ním zavřou dveře vlaku, Katka se rozběhne vstříc volnosti a svobodě. Nesnášel ty pocity, které ho užíraly, když Katka nebyla s ním. Nebyl nějak moc žárlivý, ale kdykoli se mu trochu něco přeplo v hlavě a něco se mu nezdálo, neodpouštěl si rýpavé poznámky. Zkrátka ji chtěl pro sebe, protože věděl, že lepší ženskou, jak je Kačka nikdy nenajde...
"Ták, udělala jsem ti snídani.." znovu se usmála Katka a položila před něj talíř i s pečivem.
"Hm, vďaka.." poděkoval chladně a hned si kousek tmavé housky strčil do pusy. Katka se posadila na židli vedle něho a prohábla mu dlouhé blonďaté vlasy, Miro ale s mlasknutím ucuknul.
"Pohoda, už ich nechaj, rovnako už majú budúcnosť niekde v kaderníckom salone na zemi v igelite.."
"Ty jsi ale zase nepříjemnej.." řekla tiše Kačka. "Myslela jsem, že si budeme užívat ty poslední dny, co jsme spolu.."
"A čopak to ide?!" vyjel znovu a odhodil kousek housky, který držel v ruce zpátky do misky.
"Chápu, že ne.. ale musíme se přece snažit.."
"A ty si nejako v kľudu, nie? Sa aj tak tešíš, až vypadnem, čo?"
"Miro, bolí mě to.. ještě jednou něco takovýho povíš a odejdu.."
"Tak ať.." pronesl Miro, jakoby mu to bylo jedno. Nebylo. Katka pro něho znamenala všechno, ale momentální nervozita, vztek, strach z toho, co ho čeká... bylo silnější.
"Jo?!" vyštěkla Katka, které už jeho chování ubližovalo natolik, že znova měla oči plné slz a srdce se jí svíralo bolestí. Odjíždí už tak brzy a kazí i ty poslední chvilky, které by mohli být spolu a strávit je třeba milováním.
"Jo.." vypustil Miro z úst tak chladně, že Kačka už se ani na chviličku nerozmýšlela a beze slova odešla do předsíně, kde se obula a přestože se na něj ještě naposledy chtěla otočit, neudělala to. Nechtěla, aby viděl její uplakané oči a obličej poznamenaný bolestí, kterou jí teď způsobil. Vzala za kliku a stále ještě doufala, že jí zavolá zpět, že se teď objeví ve dveřích předsíně a obejme ji, že udělá cokoli, aby jí zadržel, že jí přece nenechá takhle odejít.
Ale nestalo se nic a Katka za sebou s pláčem zavřela dveře Mirova bytu.
"Doprdele!!!" zařval Miro a smetl ze stolu vše, co tam bylo. Kousky salátu i pečiva se rozlítly po kuchyni a řinčení rozbíjejícího se nádobí se rozlehlo po celém bytě.
Miro se svalil na sedačku a nasadil sluchátka, do kterých si pustil pořádnej nářez. Byl rozhodnutý, že až do zítřejšího odjezdu nechce nikoho vidět.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama