Vojín Miro Šmajda - 2. část

12. března 2013 v 12:10 |  Vojín Miro Šmajda
Název: Vojín Miro Šmajda
Autorka: P&N


"Dobrý den, pane Šmajda, to jsem ráda, že vás vidím, něco tu pro vás mám!" smála se pošťačka a lovila ve své brašně.
Miro tiskl Kačce ruku tak silně, až se ji snažila z té jeho nějak osvobodit.
"Tak tady, a půjčte mi občanku.." podávala Mirovi obálku.
"Jo.." hlesl Miro a klepající rukou sáhl do kapsy pro průkaz. Byl jako ve snách, ani nevěděl, jak se podepsal a dopis strčil do kapsy.
"Tak už? Ani se nepodíváte, kam to máte?" znova se pošťačka usmívala, ale Miro ji moc nevnímal. Vzal Katku za ruku a táhl ji zpátky na schody.
"No tak, Miro, slyšíš? Počkej, jdeme ven!" snažila se Kačka protestovat.
"Nie!" stál si na svém a dál se snažil stoupat po schodech zpátky domů. Katka nakonec rezignovala a vystoupila za Mirem zpět těch několik pater. Miro byl tak nervózní, že se nemohl klíčem trefit ani do zámku. Katka ho chvíli pozorovala a pak mu jemně klíče z ruky vzala a sama odemkla. Miro zůstal stát v předsíni oblečený tak jak byl, a když Katka zavřela dveře, objal ji a silně k sobě přitáhl.
"Neotvorím to.." zašeptal jí do vlasů.
"Musíš.." šeptala i Katka a i ona ted měla obrovský strach. Obava se stala realitou a bodala jako nůž.
"Nie, neotvorím! Nechcem nič vedieť, nechcem!" Mirův hlas zněl až zoufale. Nepouštěl Katku z objetí, ale cítil, jak její ruka pomalu zajíždí do jeho kapsy pro obálku, kterou oba v této chvíli ze srdce nenáviděli, ale věděli, že není vyhnutí.
Katka se maličko odtáhla a Miro sledoval, jak obálku trhá a rozevírá Mirův povolávací rozkaz.
V zápětí se dopis snášel k zemi a Miro s Katkou se opět spojili v pevném objetí. Miro rukoval už za 3 dny k vojenské jednotce v Bratislavě.

*****

"Nechápem... prečo Slovensko. Prečo mi to nemohli dať niekde do kasiaren v okolí?!" rozčiloval se Miro a chodil naštvaně po obýváku, zatímco Katka seděla na gauči a se slzami v očích ho pozorovala.
"Nevím.. nemůže to být kvůli tomu, že jsi slovenské národnosti?"
"Prečo?! Veď aj Slováci možu byť normálne v Čechách!"
"Tak dřív tomu asi tak bývalo, ted už ne.." pokrčila rameny a znovu si papírovým kapesníčkem otřela slzy z očí.
"Prečo, do boha, prečo! Veď je to jedno, že už nie je Česko-Slovensko, napíšem, že chcem byť tu v Prahe lebo okolie..!" znovu uvažoval Miro a cítil, jak je úplně bezbranný.
"Miro.." povzdechla si Katka a pomalu svoje křehké tělo zvedla ze sedačky. Miro se na ní starostlivě podíval a ihned ji objal okolo pasu.
"Budeme každý o to viac inde.." zašeptal.
"Já vím.." přikývla a nechala se pohladit po vlasech. "Ale o to víc budeme to pouto mít.."
"Na to seriem..!" znovu se vytočil a posadil se na sedačku tentokrát on. "Ty ma nechceš navštěvovať?!"
"Miro!!" zakřičela na něho nešťastně a rozplakala se ještě víc. "Proboha, co to povídáš, copak nevidíš, jak se trápím?! to víš, že bych byla radši, kdybych tě měla tady.. Ale tohle nezměníš, prostě tě předvolali tam, neuděláme nic a musíme se s tím smířit, ale tím, že na mě budeš křičet tomu nepomůžeš! Vůbec!" vychrlila ze sebe. Miro si dlaněmi projel své zatím dlouhé a husté vlasy a zkousl si spodní ret. Dobře věděl a uznával, že to přehnal. Ale bylo toho na ně oba moc.

****

Až do večera už zůstali doma a jeden od druhého se skoro nehnuli. Tulili se k sobě a využívali každou vteřinu k tomu, aby si užili jeden druhého jak to je jde.
Věděli, že pro sebe mají už jen dva dny a ten druhý ještě zkrácený o noc, protože ho Kačka bude muset doprovodit na nádraží, kde Miro nasedne do vlaku směr Bratislava, aby se tam třetí den přihlásil ke svému vojenskému útvaru. Při tom pomyšlení oba mrazilo, ale ani jeden už o tom vůbec nemluvil, jako by se báli tu šílenost ,která je děsila oba, vyslovit.
"Srdiečko..?" zašeptal Miro, když večer seděli schouleni do jednoho klubíčka a jejich těla se navzájem proplétala tak, aby se sebe co nejvíc dotýkali a dívali se na nějaký bláznivý film, o kterém by ani jeden nebyl schopný pořádně říct, o čem vlastně je.
"Hm?" špitla Kačka s hlavou položenou na Mirových prsou.
"Niečo ma napadlo.." řekl Miro zadumaně, ale v duchu měl pocit, jakoby právě objevil největší poklad světa.
"Co?" zeptala se Kačka a maličko k němu zvedla svoji hlavu.
"No možno, neviem, dalo by sa tým zopár dní získať.." maličko se na ní usmál a hlavou mu letěla myšlenka, ke které se čím dál tím víc upínal.
"Co Miro?" zeptala se znova Kačka a stále se na něj tázavě dívala.
"Čo keby som zajtra ochorel, predsa by som nemohol chorý nikam ísť.." podíval se jí do očí a hledal v nich pochopení pro jeho plán. Kačka se usmála, líbila ho na prsa a podívala se mu do očí.
"Miro, dobře víš, že tohle neklapne.. Na lékařskou prohlídku by tě tak i tak poslali do vojenských kasáren a ležel bys v nemocnici tam..." povzdychla si a tak moc se bála, aby ho nezklamala. Miro vypadal tak nadšeně a tak roztomile, když se snažil hledat jakoukoli záchranu, jen aby nemusel rukovat.
"Hm.. blbý povolávací rozkaz.. veď prečo? Človek nechce válku, ale bude robiť akože je.. nepripadá ti to smiešné?" zeptal se Miro a lehce jí konečky prstů přejel přes záda. Neozvalo se ale nic. "Kačenka?" zašeptal tiše a trochu nadzvedl hlavu. Katka tiše oddychovala a vypadala pro něj tak neodolatelně, že zase cítil to nepřípustné svírání u srdce. Tohle stvoření že bude muset opustit?
Začalo mu být tak mizerně, že téměř celou noc oči nezamhouřil...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama