Vojín Miro Šmajda - 1. část

11. března 2013 v 11:36 |  Vojín Miro Šmajda
Název: Vojín Miro Šmajda
Autorka: P&N


Miro se přetočil z boku na záda a rozvalil se po dvojlůžkové posteli. Pomalu otevřel oči a ihned natočil hlavu, aby se podíval z okna. Venku bylo zatažené počasí, což mu navádělo příšernou náladu. Zamračil se a položil si ruku na čelo.
Jak postupně začal procitat do rána, zjistil, že už je z toho probuzení schopný vnímat i zvuky... vůbec ho nezarazilo, když slyšel sprchu.
Katka byla jeho přítelkyně, sice spolu nebydleli, ale často u sebe přespávali. Byla krásná, štíhlá, měla dlouhé tmavé vlasy a ty nejuhrančivější hnědé oči na světě. Miro jí doopravdy miloval, ale bolestivě ho píchlo u srdce, když si vzpoměl, že každým dnem čeká dopis, který mu měl dát informace o místě, kde se bude konat pro něj nejobávanější období jeho života - vojna. Proklatá vojna, měl z ní hrůzu, nikdy nebyl žádnej drsňák a s jeho vizáží blonďatýho anděla s dlouhejma loknama ho tam nečekalo nic dobrýho. Protáhl se na posteli a trochu si vzdychl. Sprcha pořád tekla a Miro na chviličku zauvažoval, že by se přidal. Pak se ale jen otočil na bok a sáhl po mobilu. Bylo skoro 8h a Miro se zarazil, že Kačka ještě není ve škole, ale nakonec se usmál. Alespoň si spolu užijí krásný den. Kdoví, kolik jich je ještě čeká. Předvolání může přijít i dneska.
"Br," otřásl se Miro při tom pomyšlení a a schoulil se pod deku.
"Dobré ráno.." usmála se Katka mezi dveřma, měla kolem sebe omotanou osušku a z jejích krásných vlaů stékala voda. Miro k ní hned natáhl ruku, chtěl cítit její vůni, už tak mu připadala neodolatelná, ale když na sobě měla ještě osušku a krásné dlouhé mokré vlasy...
"Dobré.." usmál se Miro a když přijala jeho ruku, usmála se a přivinula se k němu na postel. Miro jí odhrnul vlasy na jednu stranu a pomalu jí slíbával kapičky vody, které z konečků vlasů popadaly na kůži.
"Tak co... už se cítíš jako voják?" zeptala se s jemným úsměvem, přesto posmutněle. Nedokázala si představit, jak to bez něj dva roky vydrží. Kdo ví, jestli to předvolání nedostane někde daleko od Prahy, aby za ním mohla alespoň co nejčastěji jezdit.
"Haha, vtipné.." zašeptal jí do kůže a radši se povalil zpátky na záda na postel. Katka se trochu usmála a opatrně si nad něj lehla.
"Tak se hned nečerti.." stále se usmívala a lehce ho líbila na nos.
Miro přivřel oči a dlaněmi přejel po jejích zádech, osuška mu sice trochu překážela, ale zatím ji nechával omotanou kolem Katčina těla. Její usta sjela na Mirův krk a lehce se k němu přisála. Miro zaklonil hlavu a víc Kačku k sobě přitlačil.
"Nechcem tam, moja.." zašeptal skoro nešťastně a hlavu ještě víc zaklonil.
"Já vím, lásko.." šeptala Katka mezi polibky a její ruce bloudily v Mirových dlouhých vlasech.
"Ostríhajú mi ich.." zašeptal Miro ještě nešťastněji a přetočil si Katku jemně pod sebe. Vlasy mu visely kolem jeho jemného skoro až ženského obličeje a jeho krásné olivové oči se smutně upínaly k těm Katčiným. Jakoby v nich hledaly záchranu a nějaké možné a reálné vyřešení toho, aby narukovat nemusel.
"Budeš se mi líbit i bez nich, Miro.." zašeptala mu zpátky do obličeje a znovu ho lehce políbila. Miro jí polibek opětoval a ona si ho znovu přitiskla ke svému obličeji a začala polibek protahovat ve vášnivější a procítěnější. Chtěla si ho co nejvíc užívat, dokud je tady s ní.
Miro se ale záhadně odtáhl a znovu se mu zoufale zkrabatil obličej.
"Katka, počúvaj, ako to vydržíš?"
"Budu muset, je to zkouška. Zkouška toho, jak moc je naše láska silná.. a my to zvládneme.." znovu se mu zabořila do vlasů a chtěla ho hladově políbit.
"Ale čo keď medzi tým, čo ja budem niekde lietať so zbraňou ako pako, príde do tvojho života niekto, kto ma porazí v tvojim srdci?"
"Miro, nefilozofuj. Ty dobře víš, že kvůli tobě dělám první poslední. A třeba právě teď ani nejsem ve škole. Protože si chci užívat ty chvíle s tebou, slyšíš?" podívala se mu pronikavě do očí a omotala mu nohu okolo pasu, po které jí Miro pohladil...
*****

Miro oddychoval na zádech a objímal Katku, která měla hlavu položenou na jeho prsou kolem ramen.
"Čo keď to príde už dnes.." zašeptl Miro a díval se kamsi do stropu.
"Nemysli na to.." zaprosila Katka a zvedla se na levý loket. Položila mu dlaň na tvář a pomaloučku otočila jeho obličej směrem k sobě. Prohlížela si Mirovo smutné oči, které byly plné obav z neznáma starchu co ho vlastně čeká. Nedokázal to skrýt ikdyž by to asi měl být on, kdo bude silnější, ale bál se. Bál se toho, co ho čeká, bál se toho, že přijde o dívku, kterou z celého srdce miloval, bál se těch dvou let, které mu připadaly jako věčnost, bál se, že už nikdy nebude nic tak jako dřív.
Katka stále sledovala jeho oči a jeho strach se na ní přenášel, že by stačilo málo a rozplakala by se.
"Sakra Miro, nebudeme si přece kazit ty dny co nás ještě čekají, já tě miluju, nedokážu si to bez tebe představit, tak mi přece věř.." klekla si a dlouze ho políbila na rty.
"Pojď.." chytla ho za ruku a táhla ven z postele.
"Kam idem?" zeptal se s úsměvem a odkryl se dekou, aby mohl vylézt. Katka se na něho ale jen podívala a usmála se.
"Obleč se, projdeme se. Vzduch nám oběma vyčistí hlavu. Co Stromovka? Posadit se na lavičku, líbat se, třeba začne pršet.. líbání v dešti je přece tak romantické!" jásala Katka a Miro se trochu ušklíbl, ale nadruhou stranu uznával, že má možná Katka pravdu a že by měl trochu vypnout v přírodě, kde to krásně voní po dešti. Nicméně, Stromovku miloval.
Katka i Miro se teple oblékl a ruku v ruce pomalu scházeli schody. Miro trochu Katku pošťuchoval, až mu to začínala oplácet. Smáli se na celou chodbu jako dvě děti a když bytná otevřela v přízemí byt, oběma úsměv zmizel.
"No von vás ten smích přejde, pane Šmajda.." pohrozila mezi dveřma a zabouchla.
"Baba.." šeptl Miro Katce do vlasů a dál scházeli poslední schody. Katka se k Mirovi tulila a když Miro skoro už došlapoval na zem, uviděl, jak do vchodových dveří vchází pošťačka. Na sucho polkl a věnoval obávaný pohled na Katku...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama