Two against the world - 1. část

17. března 2013 v 17:15 |  Two against the world

Název: Two against the world
Autorka: Teressa Campari


Běžela jsem temnou tmou, neviděla jsem nic, vůbec nic krom malého světla ke kterému vedly mé kroky, když v tom jsem najednou upadla a se škubnutím se probudila ze snu.Otevřela jsem oči a bílé světlo mě na pár sekund oslepilo.Pomalu jsem se posadila na posteli a rozhlédla se po místnosti.Vše bylo bílé, v ruce jsem měla zapíchnutou jehlu která do mého těla vedla umělou výživu, okamžitě jsem ji vytrhla a pomalu spustila ztuhlé nohy z postele.Proč jsem nahá?Mé tělo zakrývalo pouze tenké prostěradlo, kterým jsem se omotala a vydala se zjístit co se vlastně děje.Zatlačila jsem do masivních dveří, ale něco z druhé strany překáželo.
,,Co se to sakra děje?" zeptala jsem se sama sebe.Zatlačila jsem znova, tentokrát prudčeji a s vrznutím se dveře otevřeli alespoň na několikacentimetrovou škvíru, kterou jsem se protáhla na dlouhou nemocniční chodbu. Z druhé strany byly dveře zatarasené židlemi, vypadalo to jakoby naschvál někdo židle naskládal tak, abych se nedostala ven.Omotaná prostěradlem jsem procházela chodbou, která zela prázdnotou, jen po zemi byly rozházené různé papíry a složky.Zastavila jsem se u automatu na pití a přes díru ve skle jsem vytáhla plechovku coca coly , kterou jsem do sebe obrátila na pár loků.Bylo ticho, všude!
Prošla jsem pusto prázdnou recepcí a pomalu sešla schody ven z nemocnice.Na cestě stála zaparkovaná auta a všude po zemi se povalovaly různé letáky, jeden z nich jsem zvedla,z obrázku se na mne usmíval mladík .
,,Hledá se muž, 180cm, hnědé vlasy, prosím volejte na číslo …." Kousek vedle ležel další a další!Co se to proboha děje?Kde jsou všichni?Začala jsem se zmateně rozhlížet kolem sebe.Město bylo úplně mrtvé!
Spatřila jsem muže asi sto metrů ode mne přecházet pomalým krokem ulici.
,,HALOOOO PANE!"zvolala jsem hlasitě.Muž se trhavým pohybem zastavil a otočil ke mne hlavu, velmi rychlým krokem se hrnul mým směrem a já stála jako opařená, jako laň osvícená světlem reflektorů vozidla řítícího se na ni.
Čelist se mu volně pohupovala ze strany na stranu jako kdyby snad nebyla z kostí, čím blíže byl tím více jsem si začínala uvědomovat , že jsem pravděpodobně v pořádném průšvihu.Oči měl zakalené a nepřítomným pohledem na mě zíral.Pomalu jsem začala couvat, muž před sebe nátáhnul paže a já si všimla jeho sedřené tváře, která byla celá od krve.Vypadal jako mrtvola!
Vzduchem se ozvalo svištivé hvízdnutí a muž se sesunul k zemi…..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama