Tlukot srdce - 3. část

5. března 2013 v 21:37 |  Tlukot srdce

Název: Tlukot srdce
Autorka: Nikys


Probudilo ho až zvonění jeho mobilního telefonu.
,,Áno,, ozval se do aparátu rozespale.
"Dobrý den, tady nemocnice u telefonu ošetřující lékař slečny Markové. Stav vaší přítelkyně se bohužel zhoršil. Udržovat nadále těhotenství by bylo životu ohrožující jak pro vaši přítelkyni tak vaše dítě. Proto musíme provést porod císařským řezem, jak už jsem vám říkal včera."
"Samozrejme robte čo musíte." povzdechl si Miro a znovu se nadechl, aby mohl pokračovat.
"Pán doktor zachráňte mi ich prosím vás."
"To vám bohužel nemůžu slíbit, ale vězte, že budeme dělat co je v našich silách."
"Ajtakvámďakujem." šeptl Miro.
"Nemáte zač zatím nashledanou."
"Dovi", odpověděl, Miro a položil mobil na stůl. Mechanicky na sebe naházel oblečení, napsal vzkaz mamce, protože ji nechtěl budit a sebral z linky klíče od své Audiny. Za půl hodiny už procházel nemocniční chodbou a mířil před porodní sál, kam ho nasměrovala sestra. Chvíli nervózně přecházel sem tam a nakonec se posadil na lavičku. Seděl tam přes půl hodiny a jemu to připadalo jako celá věčnost. Po hodině se na chodbě objevila Yvonna.
"Tak ako to vyzerá?" zeptala se svého syna jen, co k němu došla.
"Mamička ja neviem. Už je tam cez hodinu a nikto mi zatiaľ nebol schopný čokoľvek povedať." odpověděl smutně blonďák. Yvonna ho k sobě pevně přitiskla.
"Mirkozasebude dobreneboj."
Po další půl hodině užblonďák doslova hypnotizoval dveře porodního sálu. Když se konečně otevřeli a vyšel lékař. Miro, okamžitě vstal a šel za ním.
"Takako todopadlo?" vyhrkl blonďák nedočkavě.
"Narodil se Vám syn. Váží 800g a měří 35cm. Naštěstí jsme žádné viditelné komplikace nezaznamenaly. Momentálně je v péči pediatra na dětském JIPu. Více vám, k jeho zdravotnímu stavu neřeknu, moudřejší budeme, až přijdou výsledky vyšetření."
"A Alica?"
"Slečna Marková je prozatím stabilizovaná, nicméně její zdravotní stav je nadále vážný."
"Môžemich vidieť?"
"Váš syn ještě podstupuje vyšetření, takže nejdříve až zítra. Za slečnou Markovou Vás pustím, ale jen na chvíli."
"Ďakujem pán doktor."
Zase ho navlékly do modrého pláště a přes ústa mu nasadili roušku. Pak ho sestra pustila do pokoje za Alicí. Ležela klidně na lůžku napojená na všelijaké přístroje, které jí momentálně drželi při životě.
"Alice viem, že ma počuješ aj napriek tomu, že spíš.Narodil sa nám syneček a ty sa musíš uzdraviť,pretože ťa teraz moc potrebuje" šeptal Miro naprosto zoufale.
"Pane Šmajda už musíte jít," vešla dovnitř sestra.
"Slečna Marková teď potřebuje klid."
"Já viem",vzdychl si utrápeněblonďák a nežopustil pokoj vtiskl Alici polibek na čelo.
"Já vím nemáte to zrovna lehké řekla mu sestra, ale musíte věřit."
"Viete, žetouž miniektopovedal?" odpověděl Miro a v hlavě mu znova zněli slova jeho matky.
"Tak vidíte"pousmála se a zavřela za ním oddělení JIP. Miro zůstal stát na chodbě, kde už na něj čekala jeho matka.
"TakčoMiro? Takuž manenapínaja hovor." Miro pohlédl na matčinu napjatou tvář plnou očekávání a povzdychl si.
"Je to chlapecváži 800g ameria 35cm. Narodil sa na začiatku šiesteho mesiaca, teraz leží na detskej jednotke intenzívnejstarostlivosti a doktoričakajú na ďalšie výsledky ohľadom jeho zdravotného stavu aAlice tá je sícestabilizovaná, ale jej stav je vraj aj naďalej dosť vážny."
"To ma mrzí, ale tu dnesuž nič nezmôžeš anavyše si potrebuješ oddýchnuť."
"Ja neviem mami, nechce sa mi ich tu len taknechať a ísť."
"Chlapče, ale tysi teraz potrebuješodpočinúť a navyšetu teraz nie si ničplatný."
"Mášpravdumami, tak dobrepôjdemedomov" povzdychl si Miro. Naposledy se otočil ke dveřím vedoucím na JIP a smutně se v doprovodu své matky vydal na parkoviště, kde měl zaparkovanou svou audinu. Jen co přijeli domů Miro šel okamžitě do sprchy. Potřeboval ze sebe smýt stres a únavu posledních dní. Zatím co Miro si užíval sprchy a snažil se alespoň trochu srovnat si v hlavěmyšlenky Yvonna se pustila do přípravy jídla. To bylo totiž teď to nejdůležitější, aby se Miro pořádně najedl a načerpal nové síly, které bude nutně potřebovat. Po sprše a obědě, do kterého ho musela Yvonna vysloveněnutit, ale nakonec přeci jen něco snědl se natáhl v obýváku na sedačku, kde se ponořil do říše snů. Yvonna spícího Mira přikryla dekou a lehce ho políbila na čelo. Věděla, že to teď nemá jednoduché a bylo jí líto, že musí zítra ráno letět zpět do Košic. Nejraději by tu zůstala Mirovi na blízku, aby na všechno nebyl tak sám…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama