Nový začátek - 8. část

14. března 2013 v 13:09 |  Nový začátek
Název: Nový začátek
Autorka: dashenecka89


Několik minut nikdo z nás neříkal ani slovo, ani se nepohnul, jenom koukal druhému do očí. Nakonec to ticho rozseknul Miro a začal se mi z hloubi srdce omlouvat, že už to nemohl vydržet, že to udělal jen kvůli mně, že už se nemohl dívat na to, jak se tím trápím a že mu na mně záleží. Stála jsem, poslouchala a nebyla jsem schopná jakékoliv reakce.

Nakonec jsem se přece donutila k řeči, ale nedostala jsem ze sebe více než jen:,,Děkuji Ti, jsi opravdový přítel. Nezlobím se na tebe, jak si se zachoval a omlouvám se za tu facku, neovládla jsem svůj hněv.,, Otočila jsem se a snažila se rychle strčit svůj klíč do zámku, v té chvíli mě vzal za ruku, objal a políbil. Byl to první skutečný polibek, až se mi v tu chvíli zatajil dech a nemohla jsem se vůbec nadechnout…

,,Miláčik, ja už to nemôžem dlhšie tajiť, chcem byť po tvojom boku vo všetkom, čo nás stretne ... len vďaka tým rečiam som si uvedomil, ako si pre mňa nenahraditeľná, nemôžem bez teba žiť. Si mojou podporou, nádejou, svetlým bodom v temnote všedných dní. S tebou sa cítim šťastný ... ako nikdy predtým. Dávaš mi všetko, čo potrebujem k životu. Už nechcem byť stále sám, opustený, smutný. Už nechcem každý deň protrpět, chcem si ho užiť ... v tvojej prítomnosti. Si môj celý svet, celý môj vesmír. Keď som s tebou, je mi všetko jedno. A tie reči sa stanú pravdou ... našou spoločnou pravdou. Nebude dôvod niekomu vysvetľovať, ako to je, kto nie je slepý, pochopí, čo pre nás urobili. Aj zlo môže splodiť dobro.,,

Kdyby mi to řekl česky, nebylo by to tak krásné, jak to vyznělo ve slovenštině. Podívala jsem se mu do očí a vidouc, že nežertuje, řekla jsem z posledních sil, co mi ještě zbyly, toto:

,,Vážím si velice toho, co si mi právě řekl, ale nechci o tebe přijít, proto Tě chci poprosit o čas, chci si být jistá v tom, co cítím. Nechci říct ne jen kvůli tomu, že mám občas pochyby. Jsi pro mě strašně cenný. Díky tobě jsem se přestala bát, jsem silnější, díky tobě jsem se byla schopná lidem alespoň částečně otevřít a normálně komunikovat. Díky tomuto jsem si našla přátele, zbavila se té šílené samoty, v které jsem dosud několik let žila. Doufám, že budu mít příležitost ti to někdy oplatit. Udělal si toho pro mě víc než dost, víc než si musel, víc než si dokážeš představit. Bez tebe je všechno těžší, snažíš se mi pomáhat ze všech sil, držíš mě nad vodou, dokonce ses kvůli mně dokázal poprat, jen aby si dokázal, že nemluví pravdu. Děkuji ti za vše, ale dej mi jen pár dní, potřebuji si to všechno, co se v poslední době stalo, ujasnit. Potřebuji přemýšlet … prosím. ,,

Miro tuto odpověď akceptoval a odpověděl: ,,Dám ti času koľko len budeš chcieť. Bez teba nemôžem žiť. Čakal som síce dosť dlho ... ale to je jedno, nechcem Ťa stratiť. Až sa rozhodneš, daj mi, prosím, vedieť. ,,

Se slzami, které se mi draly samy od sebe do očí, jsem jen potichu hlesla:,,Ano, samozřejmě. Děkuji, že si mě pochopil. Vážím si tě za to i za všechno ostatní. ,,

Konečně jsem otočila klíčem v zámku a vešla. Ohlédla jsem se a viděla, jak se Miro loudá domů. Zabolelo mě u srdce. Nevěděla jsem, co se to děje. Vždy jsem po někom takovém toužila, vždy jsem prahla po tom, abych měla nějakou spřízněnou duši vedle sebe a když jsem toho dosáhla, udělám tohle. Copak mi na něm nezáleží?, ptala jsem se sama sebe.

Právě, že záleží. Jen netuším, proč se někdy tak nelogicky zachová. Pro všechno má svůj zvláštní důvod, který je mým očím většinou skryt. Proto všechny ty pochyby. Proto nejsem schopná mu plně důvěřovat, slepě a bez strachu, že mi tím ublíží nebo mou důvěru zklame. A ani sebou si nejsem jistá, zda jsem na takovou věc skutečně připravena, zda mi to nějakým způsobem neublíží, nezničí se to, co jsme si mezi sebou budovali těch několik měsíců, co se známe a pravidelně se vídáme.

Po tom, co jsem za sebou zavřela dveře svého pokoje a zajistila je proti vnuknutí kohokoliv, kdo by se mě chtěl na cokoliv vyptávat, pustila jsem si hudbu do sluchátek, vzala si tužku a papír a začala jsem kreslit, co mě právě napadlo. Přemítala jsem o všem možném i nemožném. Probírala jsem to vše od A až po Z, všechny varianty, všechny situace … Ani nevím, jak se mi podařilo v takové změti myšlenek usnout. Probudila jsem se ráno právě včas, abych nepřišla pozdě do školy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama