Nový začátek - 5. část

5. března 2013 v 14:04 |  Nový začátek
Název: Nový začátek
Autorka: dashenecka89


Pomalým krokem se ke mně blížil Miro a já byla strašně ráda, že ho vidím, živého a zdravého. Oslovil mě a chtěl vědět, co se ve škole děje.

Sedli jsme si na lavičku opodál a začala jsem mu vyprávět, co všechno se za ten čas, co byl pryč, stalo. Povídala jsem o tom, jak se o něj doma bojí, jak se mě spolužáci ptají, kdy už konečně přijde do školy, jako bych to snad věděla, jak se mě na něj ptala paní učitelka - prostě vše.

Když jsem skončila, Miro byl potěšen, že jsme se o něj tak zajímali, mírně se pousmál. Já sebrala všechnu odvahu, co mám, a zeptala jsem se ho, proč nám o sobě nedal tak dlouho vědět, co se stalo tak strašlivého, že musel odejít z domu a kde celou dobu byl.

ʺVieš, Jůlinka, je to zložité, ale keď už ťa do toho moja matka zatiahla, poviem ti to. Mám ale jednu podmienku, nesmie sa to dozvedieť spolužiaci, aspoň nie hneď. Sľúbiš mi toʺ?

ʺAnoʺ, řekla jsem a usmála jsem se, ʺnejsem přece žádná drbna, tvé tajemství je u mě v bezpečí, až se na to budeš cítit, řekneš to ostatním, pokud budeš sám chtítʺ.

ʺTak dobřeʺ, řekl. ʺStalo sa to, že som už neuniesol našú rodinnú situáciu. Matka a otec sa neustále hádajú, pokiaľ nie je otec v Bratislave u svojej novej ženy. Nemohol som v noci spať, stále som sa budil, mal som nočné mory.

Raz som videl, keď som prišiel zo školy, ako moja matka leží v kuchyni u chladničky, vedľa seba mala rozbitú pohár, bola celá od krvi. Vo vedľajšej izbe sedel otec a popíjal Martini, bez toho aby sa staral, čo je s jeho manželkou. Pochopil som, že ju otec zmlátil a rozbil pohár, aby nebolo pochýb, že sa porezala o črepiny.

Od tej doby sa to čím ďalej tým viac stupňovalo. Nakoniec matka v zúfalstve podala na otca trestné oznámenie a konečne ho natrvalo odviedli preč. Bol pár dní vo väzbe a potom dostal zákaz sa k nám priblížiť. A tak som sa jedného dňa zbalil a chcel som na nejakú dobu odísť. To musela mať matka veľký strach, keď sa mu odhodlala zavolať ʺ.

Potom se na chvilku zarazil, ale pokračoval ve vyprávění: ʺNemohol som dať o sebe vedieť, pretože by ma nútili, aby som sa čo najskôr vrátil. Chcel som byť chvíľku úplne sám.

Býval som tu dobu u kamaráta, ktorý odišiel do zahraničia na stáž a ja som mu strážil byt, zalieval kvety a krmil jeho početnú zvierací kolóniu. Bol to pre mňa obrovský relax, mohol som sa v pokoji vyspať, bez toho, aby ma rušila ich hádkaʺ.

Celou doby, co vyprávěl svůj příběh, měl zasněný pohled a nebyl schopen pohlédnout mi do očí, nejspíše se za to styděl. Když domluvil, byl velmi dojatý a nikdo z nás se neměl k hovoru.

Konečně jsem se osmělila, vzala ho za ruku, pevně ji stiskla a řekla: ʺNeboj se, jsem tady a pokud budeš chtít, pomůžu ti to zvládnout, ale musíš jít domů a začít znovu chodit do školyʺ.

Pohlédl na mě s překvapeným výrazem, krásně se usmál a řekl: ʺTy si poklad, neviem, čo by som si bez teba počal. Mám ťa rádʺ.

V tomto okamžiku jsem byla zase překvapená já. ʺJá takyʺ, vypadlo ze mě bez jakéhokoliv přemýšlení. Usmál se na mě a políbil mě. ʺTeraz som naozaj šťastný, vďaka tebe, Jůlinkaʺ, pošeptal mi. Objal mě a najednou se všechny emoce spojili, začali jsme slzet štěstím, protože by nás nikdy nenapadlo, že se toto všechno stane.

Doprovodím tě domů, jestli souhlasíš, navrhla jsem Mirovi a on to s laskavým úsměvem přijal. Cestou jsme si povídali o všem možném a bylo nám spolu jako v ráji.

Došli jsme před jeho dům, zazvonili a za krátký okamžik přišla jeho matka. Vidouc Mira ve dveřích, rozplakala se a objala ho tak silně, až ji prosil, aby ho neudusila. ʺKde si celú dobu bol? Prečo si za celú dobu nedal nikomu vedieť, kde si? Čo si robil celý čas?ʺ

ʺMama, zadrž, všetko ti vysvetlím, len ma nechaj sa rozlúčiť s Julinkou, pretože vďaka nej som tu, to ona ma presvedčila, aby som sa vrátil. Vďačím jej za veľaʺ, řekl.

ʺPrepáč, nevedela somʺ, řekla Mirova matka už o krapet veseleji. ʺĎakujem Vám, že ste mi ho doviedla domov, už jdu, počkám na teba horeʺ. Domluvila a zavřela za sebou skleněné dveře.

ʺĎakujem ti, sám by som sa k tomu iste neodhodlal, musím ísť a vysvetliť, prečo som to urobil a sľubujem ti, že zajtra prídem do školy.ʺ Za tyto slova jsem byla velmi ráda, dojaly mě, políbili jsme se na rozloučenou a Miro pomalu odcházel.

Druhý den skutečně přišel do školy, dokonce se širokým úsměvem a v dobré náladě. Takového jsem ho dosud neviděla. ʺJůlinka, mám ťa rádʺ, pozdravil mě hned ve dveřích do školy. Usmála jsem se a zeptala se, proč má tak dobrou náladu.

Řekl, že dnes ráno potkal krásnou vílu z pohádky, že se jmenuje Jůlinka a že se umí krásně usmívat. Začala jsem měnit barvu. Něco tak krásného jsem od něj zatím neslyšela.

Došli jsme spolu do třídy, kde všichni poznali, že se něco děje a vesele si o tom šuškali. My dva jsme je však vůbec nevnímali. Šeptali jsme si navzájem do ucha vše, co nás v danou chvíli napadlo, smáli jsme se a vůbec jsme nezaregistrovali, že zvonilo na první hodinu a že se ve dveřích objevila naše třídní učitelka.

Spolužáci se na pozdrav postavili, jen my dva jsme nevěděli o světě. ʺPočujete ma? ʺ Oslovila nás, my jsme se lekli a podívali jsme se jeden na druhého, poté na naší třídní učitelku. ʺMiroslav, Vám rýchlo otrnulo, čo?ʺ Miro nasadil psí oči, usmál se na mě a paní učitelka začala výklad.

Po hodině Mira vyzvala, aby s ní šel do kabinetu. Miro se zvedl se znechuceným výrazem a odešel s paní učitelkou. Nechtělo se mu to už dále rozebírat, ale nemohl nic dělat.

Paní učitelka mu řekla, že mu pomůže všechno nahromaděné učení zvládnout, pokud bude chtít, může dostat hodiny navíc, že mu s čímkoli pomůže, když se na ní obrátí. Miro jen seděl na židli a mlčel.

ʺPočúvate ma?ʺ, zeptala se ho najednou. ʺÁno, samozrejmeʺ, odvětil. ʺTak mi k tomu niečo povedzte, prečo ste to urobil, čo bude ďalej, čokoľvek.ʺ

ʺUž som to všetko povedal mojej matke, polícia už po mňa nepátra, našiel som osobu, ktorá ma pochopila, pomohla mi prekonať základné problémy a budem sa snažiť, aby to bolo čím ďalej lepšia, viac už robiť nemôžem. Potrebujem čas, aby som sa mohol spamätať a verím, že mi s tým tá osoba pomôžeʺ, vypravil ze sebe stísněně.

ʺDobre, už Vás trápiť nebudem, ty neospravedlnenej hodiny vyriešime s matkou čo najskôr. Bežte, nech neprídete neskoro na hodinu.ʺ Řekla a podala mu ruku: ʺMôžete sa na mňa kedykoľvek s dôverou obrátiť.ʺ ʺĎakujemʺ, odpověděl Miro a odcházel do třídy.

Ve dveřích se setkal s naším ředitelem, který učil v naší třídě společenské vědy. ʺÁ, pán Šmajda sa dostavil, to som veľmi rád.ʺ Pronesl s viditelným zalíbením pro situaci a nechal Mira vejít do třídy. Spolužáci se tomu zasmáli a Miro se zašklebil, jako by se ho to dotklo, ale dnes měl tak dobrou náladu, že mu ji ani pan ředitel nezkazil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama