Kdo vlastně jsi - 9. část

12. března 2013 v 16:23 |  Kdo vlastně jsi?
Název: Kdo vlastně jsi?
Autorka: Mandlička


"Ne, děkuju.." odmítla jsem cukr a maličko poposedla, abych ho necítila tak blízko sebe. Znervózňovalo mě to.
Miro si zamíchal svůj šálek a já si všimla, že místo kávy je v tom jeho čaj.
"Kávu já moc nepijem.." pronesl aniž bych se ho na něco zeptala a on mi při tom nevěnoval ani jediný pohled.
"Býváš tu dlho?" zeptal se po chvilce mlčení a stále hypnotizoval obálku, kterou jsem mu přinesla a která ležela na stolku nedotčená.
"Od narození.." odpověděla jsem a cítila napětí, které z Mira vycházelo.
"Hm.." zahuhlal a vzal obálku do ruky, chvíli si s ní pohrával a pak ji zase položil zpátky na stolek.
"Nepodíváš se?" nevydržela jsem a položila mu otázku.
"Nie, nie je to doležité.." zvednul se ze sedačky a obálku přenesl ke stěně, kde ji položil na poličku. Pracovala ve mně zvědavost a v tu chvíli jsem zalitovala, že jsem si dopis víc neprozkoumala a nepodívala se na zpáteční adresu, byla jsem tak zaměstnaná jeho směšným příjmením, že jsem si sotva vybavovala, že odeslaný byl zřejmě z Košic, ale co bylo na úředním razítku jsem neměla ani ponětí.
"No a čo ty?" změnil Miro naprosto výraz svého obličeje a jednou rukou, co si položil na opěradlo sedačky, se ke mně natočil.
"Co, co já?" zeptala jsem se a v jeho očích už jsem zase poznávala ty ironické, šibalské a sebevědomé jiskry, které na chvíli zmizely z jeho očí a já se tím nechala oklamat.
Naklonil se až ke mně tak, že jsem cítila jak dýchá a jeho oči jako by mě naprosto paralyzovaly. Sledovala jsem jeho oči a nedokázala se pohnout .Nechápala jsem, co se se mnou děje, že ho prostě neodstrčím a neodejdu. Jeho ústa se sebevědomě přibližovala a já byla jak zkamenělá.
Ucítila jsem jen letmý dotyk jeho rtů, zrovna ve chvíli, kdy se rozdrnčel zvonek u jeho dveří. Trhla jsem s sebou a absolutně nechápala, co se to se mnou před chvílí dělo.
"Co děláš?!" prudce jsem ho dlaněmi odstrčila a rychlými kroky byla u dveří a otevřela je.
"Jééé! No toto! Tak rýchlo?! Si borec Mirec!" zahalekal zase ten vysoký kluk s čírem, z každé strany držel okolo ramen nějaká děvčata a v ruce otevřenou láhev alkoholu.
"Hej! Vráť sa, Katarína!" uslyšela jsem ještě za sebou Mirův hlas a pak už jen hlasitý smích.
"Pitomče!" hlasitě jsem si ulevila a zabouchla za sebou dveře svého bytu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anonym Anonym | 12. března 2013 v 19:22 | Reagovat

Honem další ;)

2 emily emily | 12. března 2013 v 21:23 | Reagovat

Som zvedavá čo je v tej obálke ,nenapinaj nás dlho :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama