Kdo vlastně jsi - 5. část

3. března 2013 v 22:58 |  Kdo vlastně jsi?
Název: Kdo vlastně jsi?
Autorka: Mandlička


Ráno jsem se vzbudila dokonale otrávená a nejradši bych z postele ani nevylézala, ale nedalo se nic dělat a já musela. Mamka už byla oblečená a já na ni rozespale zírala.
"Prosím tě, mamíííí, vždyt máme čas. Proč si nepočkala? Pomohla bych ti." pronesla jsem trochu nervozně.
"Dobré ráno Kačenko." jemně mě mamka upozornila, že jsem ji ani nepozdravila.
"Dobré." uvědomila jsem si svou nervozitu, dala jí pusu a hlavou mi projelo, že nebejt toho pitomce od vedle, na svojí mámu bych se takhle nervozně neutrhovala. Zaplula jsem do koupelny a ještě slyšela mamčin hlas. "Vstávala jsem brzo, aby Mireček nemusel čekat."
"Panebože, zase Mireček!" bublala jsem s pusou plnou pasty a vrátily se mi myšlenky na včerejší večer. "Bléééé, idiot!" vyplázla jsem sama na sebe znechceně jazyk do zrcadla. Osprchovala jsem se a už jsem slyšela zvonek u dveří.
"Kačenko, běž otevřít!" volala na mě mamka.
"Mami, jsem nahá!" odpověděla jsem jí sponálně, aniž bych si uvědomila, že to je slyšet, ale protože mamka špatně chodí, nezbylo mi, než jen tak zabalená v osušce jít otevřít.
"Ahoj, tak som tu."
"Vidim, nazdar!" muj ton nebyl zrovna přívětivý, ale pootevřela jsem dveře trochu víc, aby Miro mohl vejít. Když mě ve dveřích míjel, sešpulil zase rty a mlasknul do polibku na prázdno.
"Bez toho utěráka je to oveľa lepšie!"
"Pitomče!" otvírala se mi kudla v kapse. Ale Miro už mě neposlouchal a hrnul se k mojí mamce, která ačkoli špatně chodí, se snažila vstát a jít ho přivítat.
"Dobrý deň, paní Jírová, ako sa máte?" přehodil na zářivý úsměv. Bouchla jsem dveřma od pokoje a šla si vzít něco na sebe. Nejradši bych zase vlezla do mých oblíbených kraťasů, ale to by mamka nevydejchala, protože návštěva nemocnice musí být patřičně důstojná a tak jsem natáhla sukni s halenkou a vubec se v tom necítila. Na ruce jsem vystříkla trochu pěnového tužidla a prohrábla svoje tmavé vlasy, aby nebyly tak splihlé a vyšla z pokoje.
Miro mezitím mamku dovedl do předsíně. Znova jsem otevřela dveře, aby mohly projít a znova musela snést jeho chlípný pohled. Zamkla jsem a chtěla mamku sama podepřít, aby se jí schody lépe scházely, ale Miro jí pevně podepíral a obratně ze schodu pomáhal a já pomalu šla za nimi.
Posadil mamku vedle sebe na přední sedadlo, protože je tam víc místa, aby si bolavé nohy mohla natáhnout. Pak otevřel zadní dveře a pobídl mě, abych si sedla a dveře za mnou zabouchl. Než stihl auto obejít a posadit se za volant, mamka už zase byla v sedmém nebi.
"Vidíš, říkala jsem ti, že je to slušný hoch." Raději jsem mlčela a myslela si své.
Během jízdy nikdo nemluvil. Miro se soustředil na řízení, mamka se štastně usmívala a já si prohlížela ze zadu jeho blonďaté vlasy, které mu spadaly až na ramena a přistihla se při tom, že ten pohled se mi docela zamlouvá a přemýšlím, jaké to asi je se těma loknama prohrábnout. Vzápětí jsem si za to ale vynadala, je to přece takovej idiot, říkala jsem si.......
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dia Dia | 4. března 2013 v 20:32 | Reagovat

... doufám že pokračování bude už brzy, myslím opravdu brzy ... ne čoskoro ;) :P ... zajímavě se to rozvíjí a chtěla bych znát porkačování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama