Kdo vlastně jsi - 4. část

2. března 2013 v 16:54 |  Kdo vlastně jsi?
Název: Kdo vlastně jsi?
Autorka: Mandlička


Dveře se za Mirem zabouchly a já chvíli stála a snažila se vstřebat předešlou situaci.
"Co se mračíš, Kačenko?" vyrušil mě mamčin hlas.
"To nemyslíš vážně, mami?!?!?!"
"A pročpak, holčičko?" divila se mamka upřímně. "Je to slušný hoch a má úctu ke starým lidem." nemohla si ho opět vynachválit.
"Je to idiot!" procedila jsem mezi zuby. "Mamiii, pojedeme taxikem." zkusila jsem ještě zvrátit situaci. Ale mamka už si nedala nic vymluvit a já se s pomyšlením, že mě ráno čeká očistec, šla osprchovat a pak sedla k počítači.
Venku trochu hřmělo a lehký větřík dělal v tom parnu vzduch trochu dejchatelný. Na chvíli jsem se zabrala do nějaké hry, až mě vyrušilo zvonění mobilu, trhla jsem s sebou, ale hned mi došlo, že muj to není, ale že zvuk se opět nese otevřenými okny z vedlejšího bytu.
"Už idem." slyšela jsem Mira jak volá z okna.
Říkala jsem si, že mě to vlastně vubec nezajímá, ale dvěma kroky jsem byla za záclonou a koukala na chodník, kde postávala štíhlá blondýnka v minišatech. Za chvíli z domu vyšel Miro, objal ji, políbil, vzal kolem ramen a společně spolu odcházeli. Koukala jsem přes záclonu a měla jsem pocit, že ho prostě nenávidím. Sedla jsem znova k počítači a přes chat se domluvila s kamarádkou z vedlejšího bloku, že k ní ještě na chvíli zajdu na pokec. Mamka koukala na televizi a já jí slíbila, že se brzo vrátím. Hodila jsem na sebe moje oblíbené kraťasy a tílko, seběhla schody a venku mě ovanul příjemný větřík. A za chvíli jsem zvonila u kámošky.
Když jsem se za nějakou dobu vracela domu, byla jsem příjemně unavená a těšila se do postele. Už jsem byla skoro u vchodu, když se z pozarohu vynořil muj soused se svojí společnicí, majetnicky jí držel kolem pasu a já chtě nechtě musela do domu vejít současně s nimi a šlapat za nimi po schodech. Zírala jsem zezadu, jak jeho ruka přejíždí po její zadnici a já mu z celýho srdce přála, aby zakopl a z těch schodů se zřítil.
Když odemkl svuj byt a strčil jí dovnitř, ještě se na mě otočil, provokativně mrkl, sešpulil rty a zmizel za ní. Zabouchl dveře. Kdyby pohledy mohly vraždit, ten můj by ho jistě propíchnul.
Doma už byla tma, mamka spala a já se potichu zavřela v pokoji.
Otevřela jsem okno, protože z deště nakonec nic nebylo a vzápětí toho litovala. Milování těch dvou. Hlasité a vzrušené vzdychání, které se stále stupňovalo a nebralo konce, se nedalo přeslechnout. Ležela jsem, tupě zírala do stropu a modlila se, aby už to přestalo. Neměla jsem ponětí, jak se na něj ráno dokážu podívat.....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peťula Peťula | Web | 2. března 2013 v 18:05 | Reagovat

Přečetla jsem všechny povídky, které jste zatím přidaly, a tato se mi zatím líbí ze všech nejvíc! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama