Kdo vlastně jsi - 12. část

21. března 2013 v 18:40 |  Kdo vlastně jsi?
Název: Kdo vlastně jsi?
Autorka: Mandlička


Nechápala jsem, proč to dělá, neměla jsem chuť poslouchat jeho bnkání. Trochu jsem se zašklebila a znuděně otočila hlavu na druhou stranu a pak jí znova zaklonila a vystavila obličej slunečním paprskům a ikdyž jsem dělala, že mě to vůbec nezajímá, za chvíli jsem zjistila, že mě melodie, kterou ten pitomec brnká, celkem zaujala.
"Jéééééé, Miroooo!!" málem jsem spadla leknutím z lavičky a vytřeštila oči ma dvě puberťačky, co se k nám řítily závratnou rychlostí a jedna přes druhou pištěla jeho jméno.
Zírala jsem na ně jako když spadly z Marsu a vůbec nechápala, co to jako má být....Proč tak vyvádějí, takový virtuóz to zase není a jako proč po něm chtějí podpis......Připadala jsem si jak Alenka v říši divů a podle toho asi vypadal i můj výraz. Holky mě sjely nevraživým pohledem a otočily se ke mně zády. Měly oči jen pro toho nafoukance a dokonce se dožadovaly jeho fotky.
"No tak čau.." zakroutila jsem nevěřícně hlavou a zvedla se k odchodu
"Počkaj!" slyšela jsem ještě za sebou, ale už jsem se ani neotočila.
"Co to jako mělo bejt?" huhlala jsem si pro sebe a vešla potichu do předsíně.
"Ahoj mami.." strčila jsem hlavu mezi dveře a aniž bych se na mamku podívala, nečekala jsem na odpoveď a okamžitě jsem se ve svém pokoji vrhla k oknu a a povytáhla udiveně obočí. S Mirem už tam nestály holky dvě, ale rovnou pět.
"To jsou věci.." zahuhlala jsem si znova pro sebe a nechápala jsem, jak je možné, že se na něj tak lepí, vždyť tam jen párkrát natáhl strunu, tak co jako ty holky dělaj?
"Se nedivím, že se pak bojí nějakejch dopisů, blbec.." uzavřela jsem sama pro sebe svoje úvahy a svalila se na postel.
"Ka..ka..čen....." uslyšela jsem najednou mámin divně znějící hlas.
"Mamiiiii..." přiskočila jsem k ní dívala se na její bledý obličej, který lapal po dechu.
"Ježiš mami...co jé?" vyjekla jsem a zvedla bezradně ruce.
Vůbec nevím, jak jsem se dostala na chodbu ani proč jsem běžela zrovna tam.
"Miro, Miro!!!" třeštila jsem oči na svého souseda, který přávě odmykal svůj byt a spokojeně si při tom pobrukoval.
"Nemožeš bezo mňa žiť?" hodil po mě ten jeho typický namyšlený úsměv a já ho zase ještě o trochu víc nesnášela.
"Drž hubu!" vyjelo ze mě a za triko jsem ho rvala k nám domů.
"Čo robíš, heeej?!" slyšela jsem jak na mě zvýšil hlas, když šev jeho triika povolil, ale bylo mi to fuk....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 S.S. S.S. | 26. března 2013 v 20:44 | Reagovat

kdy bude další???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama