Kdo vlastně jsi - 11. část

20. března 2013 v 11:24 |  Kdo vlastně jsi?
Název: Kdo vlastně jsi?
Autorka: Mandlička


"Je mi fuk, co ti ujelo, chci jen, abyste zmlkli mamce není dobře.." vyjela jsem na Mira a otočila se na patě směrem ke svému bytu.
Čekala jsem nějakou poznámku, úšklebek...cokoli, ale bylo ticho a já slyšela jsem zaklapnutí Mirových dveří.

Mamka stále ležela otočná ke zdi a já se potichu zavřela ve svém pokoji. Po chviličce opravdu hluk od vedle ustal a já se vítězoslavně usmála.
"No vidíš pitomče, jak to jde.." zahuhlala jsem, ale nedalo mi to a a opatrně přistoupila k otevřenému oknu a zaposlouchala se do ticha.
Vzápětí celá skupinka vyšla z domu. Miro nesl přes rameno kytaru a všichni se vydali k jeho autu.
"Bude řídit? Idiot, vždyť pil.." huhlala jsem si pro sebe za záclonou a sledovala, jak se všichni do auta naskládali. Miro ještě zvedl hlavu směrem k oknům a já rychle uskočila, aby mě nezahlédl. Možná ale né dost rychle. Miro ještě zvedl ruku a s našpulenými ústy zamával kamsi k oknu, kde jsem stála.
Mračila jsem se a sedla si otráveně na postel.
"Kačenkoooo..." vyrušil mě mamčin naléhavý hlas a já se zvedla a šourala se za ní do vedlejší místnosti.
"Co potřebuješ, mami?" zeptala jsem se a strčila hlavu do dveří.
"Teď tam byl, teď tam byl..." halekala mamka nadšeně a já jí absolutně nerozuměla.
"Kdo, mami?" zeptala jsem se a sledovala mamku ,která ukazovala prstem na puštěnou televizi.
"No kdoooo..Kačenkooo, taky si nemůžeš pospíšit...Mireček přece..." valila na mě oči a byla očividně zase celá vyřízená.
"Ježiš, mami, prosím tě, co by tam dělal, už jsem ti říkala, že si ho s někým pleteš.." nedala jsem se přesvědčit a zakroutila hlavou.
"Kačenko...nepletu se!" podívala se na mamka přísně a já už raději zmlkla.
"Půjdu ven, mami.." řekla jsem nakonec, abych další hodinu neposlouchala chvalozpěvy na Mirečka a zase mi na okamžik vrátil moment, kdy se mě snažil políbit a letmo se svými rty dotkl těch mých.
"Bléééééé.." vyplázla jsem znechuceně jazyk, ale uvnitř sebe jsem cítila zvláštní chvění, které se mi ani trochu nelíbilo.
"Nebuď nikde dlouho, Kačenko.." upozornila mě ještě mamka a já kývla.
Venku bylo sice dost horko, ale procházka, kterou jsem si udělala mě docela příjemně nabila a já si ještě na chviličku sedla na lavičku do parku, který jsme měli přímo přes ulici od našeho domu.
Seděla jsem a se zavřenými víčky vystavovala obličej svítícímu sluníčku.
"Mame už je lepšie?" uslyšela jsem známý hlas a sledovala Mira, jak si vedle mě sedá na lavičku.
"Jo.." odsekla jsem mu a maličko si od něho odsedla.
"To som rád.." usmál se a položil si kytaru na stehna.
"Jo, se vyspala.." cedila jsem mezi zuby a vůbec nestála o jeho společnost. Miro si mě ale přestal všímat a opřel se jemně do strun....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 N* N* | 20. března 2013 v 16:24 | Reagovat

Miluju tuhle povídku :D

2 Anonym Anonym | 20. března 2013 v 16:50 | Reagovat

Nelejpší ze všech :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama