Dovolená v ráji – 5. část

25. března 2013 v 13:05 |  Dovolená v ráji
Název: Dovolená v ráji
Autorka: dashenecka89


Podařilo se mi usnout jen na krátko, protože něco uvnitř mi nedovolilo zaspat a neustále mi připomínalo, že je nutné něco udělat, něco napravit. Ráno se kvapem blížilo, takže jsem se nedočkavostí vypotácela z postele ještě před rozbřeskem, oblékla se a šla si udělat horkou kávu na probuzení.

K tomu jsem se začetla do své nové knihy, kterou jsem si nezapomněla přibalit pro všechny případy. Říkala jsem si, že při dlouhých zimních večerech přijde trocha zábavy i poučení k chuti a měla jsem pravdu. Ale ani ta nedokázala vytěsnit z mysli pravý důvod toho, proč jsem se dokázala vzbudit v tak brzkou hodinu, když mám obyčejně se vstáváním velké problémy.

Stále jsem netrpělivě sledovala hodinky a čekala, až se konečně ukáže Slunce nad obzorem, jelikož to byla doba, kdy to v hotelu začíná pomalu ožívat. Stále jsem tam totiž seděla sama v přítmí jen s kávou, svou knihou a malou snídaní, která mi měla dodat energii, která mi v tu chvíli chyběla. Popravdě mi ji moc nedodala …

Konečně začaly první paprsky osvětlovat úbočí zasněžených hor. Bylo tady nové krásné ráno plné Slunce, zpěvu ptáků, svěžího vánku a probouzející se okolní krajiny. Jenže mé myšlenky se toulaly bůhví kde. Jako bych to vůbec nevnímala. Schodiště opodál se otřáslo a bylo slyšet skřípání schodů při chůzi.

Někdo se blížil k místu, kde jsem zahloubaná v knize odpočívala a nabírala síly. Musela jsem být nejspíš v nějakém polospánku, jelikož mě ty zvuky dost vyděsily a čekala jsem, čí postava se objeví ve dveřích. Nebyl to nikdo jiný než Miro s lyžemi v ruce a helmou na hlavě, kterého jsem poznala jen díky tomu, že promluvil a poté si mě zkoumavě prohlížel a v duchu asi přemýšlel, co tam tak brzo straším.

Potom, co jsme se poznali a pozdravili se, chtěla jsem mu vysvětlit svůj včerejší úprk, jenže jako by mě neposlouchal. Když konečně promluvil, řekl jen toto: ,,Nemusíš mi nič vysvetľovať, nechaj to tak, ako to je. Pochopil som, čo si mi tým chcela naznačiť.,, Vstal a chystal se odejít.

,,Počkej, prosím. Mrzí mě, že jsi to špatně pochopil. Bylo mi s tebou příjemně, dlouho jsem se nikomu takto neotevřela. Málokoho k sobě pustím, proto můžu na ostatní působit jako tvrdá skála. Je to pouze obranná reakce. Teď se to opět obrátilo proti mně a hlavně proti Tobě. Pokud si chceš zopakovat včerejší večer, ráda se k Tobě přidám.,, Vypadlo ze mě jako kulometná střela.

Naše pohledy se setkaly a já byla ráda, že mě pochopil, protože prohlásil, že se jde na chvíli proletět po svahu a mě poslal se převléknout a teple se obléct, jelikož by mi chtěl něco zvláštního ukázat, co jsem možná ještě nikdy neviděla. Byla jsem velmi zvědavá, co uvidím. Nahodila jsem na sebe teplý svetr, bundu, teplé boty, završila huňatou šálou a čepicí a čekala, až se dosyta vydovádí v čerstvém prašanu, protože jak sám říká, sníh po ránu je ten nejlepší.

Se záhadným úsměvem mě vedl cestou necestou závějemi do kopce stále výše a výše. Hlavou mi letělo hodně věcí, hlavně však to, co se může skrývat tak vysoko v horách, v několika desítkách centimetrech sněhu a mimo civilizaci … Nad hlavou blankytně modré nebe bez mraků, pod nohama nádherně duní čerstvě napadaná sněhová peřina, panenská příroda všude kolem dokola a výborný společník opodál …

Konečně jsme došli na místo. Sníh byl zde uklizený a my se dostali na cestičku, která nás zavedla přímo k nějakému stylovému přístřešku. Z dálky nebylo poznat, o co se jedná, ale jakmile jsem zaslechla zvonek, hned mi bylo jasné, co přijde. A nemýlila jsem se …

Za chvíli začalo kolem nás skotačit celé hejno nádherných běloskvoucích ovcí v čele s majestátním beranem, který dával na všechny pozor, aby se náhodou nezatoulaly. V tom mu pomáhal hlídací pes Mates, který se přiřítil s mohutným štěkotem k nám. Vypadalo to, že jsou s Mirem už staří známí, jelikož štěkal, div se neuštěkal k smrti a vyváděl a jančil jako pominutý.

,,Sme na mieste, predstavujem ti strážneho psa Matesa, môjho dobrého zvieracieho kamaráta, s ktorým som toho už dosť zažil a vždy, keď sem prídem, nezabudnem za ním zájsť, aj keby len na chvíľu. Už som sa dokonca naučil pásť ovce, aj keď občas mi ešte nejaká utečie, ale Mates ju vždy nájde a privedie späť do stáda, je to spoľahlivý partner svojho ovčiaka.,, Pronesl, aby mě, absolutního městského neználka, zasvětil do zdejší reality.

,,Tady je to tak krásné!!,, Vydechla jsem údivem. ,,A kde je ten ovčák??,, Zeptala jsem se a v tu samou chvíli mi někdo položil na rameno svou ruku. Vyděsila jsem se a pomalu se otočila. Vedle mě stál urostlý starší pán s holí v ruce. ,,Zdravím ťa, volám sa Šimon a som ovčiak, a to, čo sa okolo Vás pred chvíľou prehnalo, je moje stádo.,,

Zahlaholil a podal mi ruku na přivítanou. ,,Dobrý den, já jsem Nikol. Těší mě. Máte nádherné ovečky.,, Vypravila jsem ze sebe po tom, co jsem se vzpamatovala ze šoku. S Mirem už se znali, takže spolu mluvili jako staří známí. Já se mezitím věnovala Matesovi, který byl z nás úplně nadšený a štěkal, až se to vracelo jako obrovská ozvěna. Poletoval sem a tam jako šipka.

Moc často zde nové tváře nevidí, a tak mu menší změna přišla viditelně k chuti. Stále však neztratil ostražitost a myslel na své ovce. Když jsme všichni společně zahnali ovce do ohrady, pozval nás ovčák k sobě a uvařil všem horký čaj a při tom vyprávěl velmi staré horalské příběhy. Čas utíkal jako voda, pomalu, ale jistě se přibližoval večer a Miro usoudil, že je nejvyšší čas pomýšlet na návrat.

Je to k hotelu kus cesty a mohla by nás překvapit noc někde uprostřed závějí a mohlo by to zle skončit. Rozloučili jsme se se Šimonem a Matesem, který na nás koukal smutným pohledem a kňučel, protože tušil, že tu zase zůstane sám jen s ovečkami a ovčákem. Bylo mi ho líto. Pohladila jsem ho po hlavě, podrbala pod tlamičkou, on při tom spokojeně štkal a olízl mi ruku na znamení, že mě přijímá do své smečky, jak jsem se později dozvěděla od Šimona.

Cestou zpátky jsme toho moc nenamluvili, jednak díky horšímu terénu sestupu a jednak jsme si při tom oba vystačili se svými vlastními myšlenkami. Až před hotelem se mě zeptal, jak se mi líbil menší výlet. Byla jsem z toho naprosto nadšená, což bylo i dost vidět. ,,Bylo to naprosto úžasné, Miro, děkuji za krásný den v tvé společnosti.,,

Odpověděla jsem mu, políbila ho na zmrzlou líci a odtančila do svého pokoje s pobrukováním jedné melodie, kterou jsem slyšela strašně dávno a tento zážitek ji ve mně znovu oživil. Miro zůstal stát na místě zkoprnělý překvapením a až po chvíli se odebral do hotelu, jelikož už byl stejně jako já velmi zmrzlý a toužil po troše tepla u krbu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama