Dovolená v ráji – 4. část

21. března 2013 v 0:17 |  Dovolená v ráji
Název: Dovolená v ráji
Autorka: dashenecka89


Co se prve zdálo nemožné, bylo nyní realitou … a docela příjemnou. Uvěřila jsem mu a vyplatilo se. Dokázala jsem to samé, co můj učitel, i když ne tak elegantně a rychle, ale koho to zajímá. Hlavně, že jsem obstála sama před sebou. Začínalo mě to docela i bavit, i když jsem byla celá mokrá a více a více unavenější, ale naprosto spokojená.

A dokonce mě přestal nazývat ptáčkem, za což jsem byla velmi vděčná, jelikož nemám ani peří, ani křídla a zobák už vůbec ne :) . Kvapem se blížil večer a Miro prohlásil, že už má toho ,,trdlování,, plné zuby a že by se rád vrátil zpátky do hotelu. Ve dveřích se na mě otočil a pošeptal mi, ať na něj počkám za chvilku dole v hotelovém salonu.

Vůbec jsem netušila, co má v plánu, ale když si to sám přál, neměla jsem to srdce mu nevyhovět, když se mi tak starostlivě celý den věnoval. Zaběhla jsem se pouze na pokoj převléknout, jelikož moje lyžařská kombinéza byla celá promočená a mě začínala být docela zima, takže jsem instinktivně šáhla do skříně pro vlněný svetr.

Než jsem stihla dojít do salonu a vypít horký čaj, už stál ve dveřích a v ruce něco držel. Bylo zde trošku přítmí, takže na první pohled nebylo zřejmé, co to přinesl. V mžiku tu věc rozbalil a pod světlem dopadajícím z lampy byl vidět odlesk strun a laku.

Miro přinesl svoji kytaru a začal hrát. Krásně, volně, nenuceně. Nic podobného jsem předtím ještě nezažila. Dnes se sice o hudbě zmínil, ale pouze okrajově, neměla jsem ponětí, že to umí a dokonce začal zpívat svou nově napsanou píseň, která mi připadala velmi známá, jako bych ji už někde slyšela, i když to nebyla a ani nemohla být pravda.

Poslouchala jsem bez hnutí jeho nenapodobitelný jemný zvučný hlas, který mě zaujal hned ten první den na schodech i přesto, co o mě řekl. Přidala jsem se k němu, jelikož jsem neodolala něčemu, co ze srdce miluju a bez čeho nemohu žít. Zabrnkal na tu nejcitlivější strunu. Na mou nejcitlivější strunu. Nechápu, jak mohl poznat, že se nechávám často unášet tóny své písně, že nikdy neodolám krásné melodii, nádhernému textu …

Usmíval se a v jeho očích úplně hořely plamínky zaujetí a pohody. Do očí se mi hrnuly slzy, ale ani ty mi nezabránily pokračovat. Pokračovat v něčem, po čem už tak dlouho toužím, v čem vždy najdu klid a pochopení, v čem se vše zlé změní v dobré. Co na tom, že nemám takový hlas jako jiní …

Vůbec jsem nerozuměla tomu, co se to se mnou děje. Vše se se mnou točilo dokola a já neměla ponětí, kde jsem, ani co dělám. Jako by mě někdo nadrogoval. Cítila jsem zároveň teplo i chlad, radost i smutek, strach i odvahu. Přestala jsem se hlídat a ohlížet na to, co tomu řeknou jiní a dělala jsem to, co chtělo moje srdce.

Dělala jsem to, čeho jsem se nikdy úplně nevzdala a co se díky němu opět přihlásilo. Ty zbytečky, semínka, která čekala na vhodný okamžik, aby mohla opět vyklíčit. Až dosud jsem to před všemi ukrývala, nechtěla jsem, aby měli vtipné poznámky jako ke všemu, co jsem kdy dělala a dělám. Miro dohrál a já nebyla schopná slova.

,,Tak ako sa ti to páčilo? Ďakujem ti za doprovod, máš skutočne nádherný hlas, Niki ... som nadšený ... Môžem ťa sem pozvať aj zajtra? Moc sa mi to páčilo, prosím ... ,, řekl a zahleděl se mi do očí s prosebným výrazem a nádherným úsměvem.

Tohle jsem opravdu nečekala. Předpokládala jsem, že prchne jako zajíc, ale nic takového se nestalo a ještě k tomu by rád pokračování naší společně session. ,,Děkuji Ti za krásný večer, ale už musím jít.,, Zbledla jsem a rychle se odtamtud vytratila. Smutný Miro vstal, sbalil kytaru a šoural se po schodech do pokoje. V duchu se sám sebe ptal: ,, Čo som urobil zle?,,

Cítila jsem se strašně, ale nemohla jsem jinak. Bylo mi s ním moc dobře, ale tohle nemůžu. Strašně ráda bych si to opět zopakovala, ale jak se můžu měřit s někým takovým, jako je on, když mi v průběhu toho všeho prozradil, že má svou kapelu a že právě dokončuje další CD. Já, bez jakéhokoliv hudebního vzdělání, osoba, která ani neovládá noty a tak vůbec.

Velmi, velmi dlouho mi nikdo nic podobného neřekl, protože jsem nikomu nedovolila, aby poslouchal mé domácí hlasové zkoušky. Vyděsilo mě to. Začala jsem o tom všem důkladně přemýšlet. Už jsem věděla, co udělám, ale to přemýšlení mě dorazilo po tak náročném a dlouhém dni. Pomalu jsem usínala a už v tu chvíli se nemohla dočkat nového rána …
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama