Dovolená v ráji – 2. část

16. března 2013 v 19:11 |  Dovolená v ráji
Název: Dovolená v ráji
Autorka: dashenecka89


Probudili jsme se do nádherného, sluncem zalitého rána a potom, co jsme se oblékli a nasnídali, vyrazili jsme všichni společně na svah. Mnoho lidí tam ještě nebylo, ale někdo se tam už přece jen proháněl. Ano, tušíte správně. Byl to ten samý vtipálek, který si ze mě včera utahoval, aniž by znal podrobnosti. Netoužila jsem jej znova potkat, ale jak už to bývá, vždy, když někoho nechcete potkat, tak se stejně vždy objeví, dřív nebo později. Je to prostě zákon schválnosti.

Hned po tom, co se zastavil a uviděl nás, neváhal ani minutu, aby k nám došel a utrousil opět nějakou vtipnou poznámku. ,,Ahoj, ako sa máte? Včera som sa Ti zabudol predstaviť, volám sa Miro a sem jazdím každoročne v zime na najlepší sneh u nás na Slovensku, je tu kľud, nikto ma tu neotravuje ani nehľadá ... A včera si doletela, kam si potrebovala?,,

,,Těší mě.,, Odvětila jsem s kyselým úšklebkem. ,,Jmenuji se Nikol, ale můžeš mi říkat Niki pod podmínkou, že si ze mě přestaneš dělat srandu.,, ,,Dobre, vtáčik,, prohlásil Miro, usmál se a dodal: ,,už sa to nebude opakovať, sľubujem.,, ,,Ále, to známe,, pomyslela jsem si v duchu a dále jsem nereagovala.

Sníh byl nádherný, nově napadaný a čistě bílý na rozdíl od toho ,,městského černého,, sněhu, který nám všem otravuje život. Nasadili jsme si lyže a vydali se k vleku, díky kterému jsme se v okamžiku ocitli navrchu a až nyní začala ta pravá zimní zábava. Bála jsem se pádu a zranění, takže zpočátku jsem jen testovala, jestli jsem schopná se na těch dřevěných prkýnkách udržet. ,,To jsem zase něco slíbila,, říkala jsem si v duchu, ,,tohle bude pro mě těžký oříšek.,, Nechtěla jsem dát na sobě znát, že lyžovat neumím ani co by se za nehet vešlo a proto jsem se s kupou strachu vrhla po hlavě z kopce. ,,Však ono to nějak dopadne,, běželo mi v hlavě.

Samozřejmě jsem jej na první pokus nezdolala a v půlce sjezdovky spadla do obrovské závěje, kterou ještě někdo nestačil odklidit na stranu, protože skoro všichni v hotelu ještě spali hlubokým spánkem. Vzápětí se samozřejmě zjevil Miro. Při pohledu do jeho tváře jsem viděla ty neposedné koutky úst, měl v tu chvíli co dělat, aby vydržel se nesmát a samozřejmě to zase nezapomněl okořenit vtipnou narážkou na moji osobu.

,,Á, vtáčik sa chce stať krtkom? Copak sa stalo?,, Tohle mě opravdu pobavilo. Já celá od sněhu a on se ptá, co se stalo. ,,Vidíš, ne?,, Řekla jsem mu rázně. Tahle závěj mi zkřížila cestu a nepodařilo se mi jí vyhnout. ,,Aha, takže vtáčik ještě neovládá obloučky, že?,, Začal se mi v klidu smát a já měla sto chutí něco říct, ale držela jsem se silou vůle, jelikož to by byl asi hodně překvapený, co se v tom vtáčikovi skrývá.

,,Dobrá, přistupuju na jeho hru,, řekla jsem si. ,,Takže, náš blonďatý lvíčku, přestaň se mi smát a radši mi pověz, co jsou to ty obloučky, když jsi tak velice chytrý, ráda se nechám poučit.,, Při těch slovech se málem nesesunul smíchem do závěje. ,, Ako si mi to povedala?,, zeptal se mě pobaveně. ,,Však si slyšel, ne?,, opáčila jsem a musela jsem se přemáhat, abych se rovněž nerozesmála. ,,Když mi říkáš ptáčku, já jsem se též nechala inspirovat zvířátky a tohle je ti nejvíce podobné.,, vypadlo ze mě bez jakéhokoliv přemýšlení. Miro se nebyl schopen dosmát, jelikož se mu nejspíše ještě nestalo, že by si někdo začal dělat srandu z něj nebo nevím, asi ho mé přirovnání dost pobavilo.

,,No co, vidím, že máš smysl pro humor, takže jdeme na ty obloučky nebo se tu hodláš smát až do rána? ,, řekla jsem mu rázně a v duchu se začala potutelně smát a čekala, co to udělá. Touhle větou jsem ho dostala snad ještě více. Smál se, až z toho najednou začal slzet a snažil se mi řečí sekanou smíchem něco říct, čemuž jsem ale vůbec nerozuměla. Zkuste si někdy mluvit s člověkem, který se směje, a uvidíte, že to není jednoduché.

,,Dobre, za túto kvalitnú lekciu smiechu si zaslúžiš aspoň jednu lekciu v lyžovaní,, prohodil jen tak mimochodem. Já na něj civěla s otevřenou pusou, jelikož jsem trošku nepochopila to, co právě pronesl. ,,To myslíš vážně? ,,zeptala jsem se vzápětí. ,,A prečo nie? S tebou bude aspoň sranda a predsa ťa tu nenechám sa zabiť. Ideš do toho?,, s milým výrazem se mi podíval do očí. Zatmělo se mi před očima, ale trošku váhavě jsem přikývla.

,,To som rád, nechcel by som ťa mať na svedomí,, prohodil při tom, co mi podal ruku, aby mi pomohl se zvednout ze sněhu, jelikož mu došlo, jaké trdlo si nasadilo lyže. Tuto větu jsem už vůbec nepochopila, ale dělala jsem, že je všechno v pořádku. Už tak mi bylo dost trapně z toho všeho, ale dala jsem se na vojnu, tak se hned na začátku nevzdám. Nějak bylo, nějak bude.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama