Dovolená v ráji – 1. část

15. března 2013 v 17:23 |  Dovolená v ráji
Název: Dovolená v ráji
Autorka: dashenecka89


Náš příběh se začíná odvíjet v den, kdy mi můj otec nabídl, abych s ním jela na dovolenou na hory lyžovat. Já - absolutní dřevo, co se týká sportu. Nikdo jiný nemohl jet, jediná já měla volno a otec nechtěl nechat propadnout poukazy, které dostal jako pozornost v práci. Nezbylo mi nic jiného, než souhlasit, ale uvnitř jsem se děsila, co tam budu dělat, když jsem na lyžích stála naposledy před asi 10 lety jako dítě. ,,Ty trapasy, co mě čekají,, říkala jsem si v duchu při balení kufru. Hlavně na nic nezapomenout. Nakonec se k nám přidali ještě bratranec se sestřenicí.

Všechno vybavení jsme naskládali do auta, na ně kufry, nasedli do auta a vydali se směrem k Tatrám. Dlouhá cesta nás zmáhala a tak jsme dělali dlouhé přestávky, abychom tam ve zdraví dorazili. Nakonec jsme po necelých deseti hodinách dorazili na místo, které se nám na první pohled zalíbilo. Uvítala nás skoro panenská příroda, čistý vzduch nesrovnatelný s ostravskou parodií na vzduch a malebný horský hotel, kde budeme po celou dobu pobytu bydlet.

Všichni jsme byli nadšení a hned jsme se dali do vybalování a pak se rozhodli, že si uděláme procházku po okolí, abychom to tu alespoň trochu poznali. Bratranec se sestřenicí vyletěli jako střely ze dveří, proto jsem na ně zkoušela zavolat z okna, ale byli mimo můj dohled. Snažila jsem se vyklonit více, ale to jsem neměla dělat. Mé tělo se převážilo a málem jsem vypadla z okna, na poslední chvíli jsem se chytila zídky a okenního rámu.

Najednou slyším odněkud veselý smích. Podívám se z okna a venku stojí přibližně stejně starý kluk, který mě celou dobu bedlivě sledoval, netušil, proč to dělám a měl z toho mého skoro karambolu ohromnou legraci. ,,No výborně,, říkala jsem si, já mám o ně strach, kde se zatoulali a jemu je to k smíchu.

Teple jsem se oblékla a vyrazila hledat sestřenici s bratrancem, aby se jim náhodou něco nestalo. Hned u východu jsem toho smíška potkala a opět si nezapomenul zavtipkovat: ,,Slečna chcela lietať ako vták? bohužiaľ nemá krídla,,. V duchu jsem si říkala: ,,Co je to za hulváta? To se může stát opravdu jen mě…,,. Zašklebila jsem se na něj a vyletěla ze dveří, protože jsem měla strach o své svěřence.

Ti si v klidu hráli, koulovali se a stavěli si sněhuláka. Oddechla jsem si a přidala se k nim. Výborně jsme se bavili až do večera, kdy jsme se vrátili úplně mokří, hladoví a maximálně unavení. Po večeři jsme všichni usnuli jako kdyby nás do vody hodil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama