Amor magor - 3. část

1. března 2013 v 21:10 |  Amor magor

Název: Amor magor
Autorka: Babebaby

V celém baru ječela nahlas muzika. Silvie se skleničkou šampaňského v ruce vymetala společně se svou kamarádkou Veronikou parket. Vrtěly sebou div Silvie šáňo nevylila. Tom stál kousek od nich, opřený o barový pult, znuděně zírajic na skleničky za barem. Poslední dobou se mu v práci moc nedařilo, respektive .. nedařilo se mu vůbec. Udělal spoustu průserů a přemýšlel, jak z toho ven. Nakonec prudce vydechl, oblékl si sako a vyšel před klub. Sáhl si do kapsy pro cigaretu a chystal se si jí zapálit, když v tom do něj někdo strčil.
,,Heleme! Dvořák!" zakřičel jeden z chlápků v kvádru.
,,Brácho.. nechci ti nic říkat, ale myslím, že se nad tebou stahujou mračna, šéf celkem zuří a ty už měsíc dlužíš slušný balík peněz!"
,,Já vím, já vím.. seženu je.." rozhodila rukama Tom.
,,To bych ti radil, co ta tvoje přítelkyně ? Jak se jmenuje .. Sylva ? Silvie ? Asi by nebyla ráda, kdyby jí někdo náhodou řekl, že se topíš v dluzích,.. ne?" usmál se jeden z kravaťáků a otočil se tak, aby bylo vidět do klubu, kde ještě pořád tančila Silvie s Veronikou mezi spoustou lidí.
,,Do týdne ty peníze budu mít" podíval se na ně chladně a v hlavě se mu začal rodit perfektní plán.

V celé kavárně bylo možná 9 lidí. Tom seděl u stolu a popijel svou oblíbenou černou kávu. Díval se na číšnici stojící za pultem, jak připravuje laté, které si vyžádala cizinka. Všiml si osoby v černém, která přišla k jeho stolu.
,,A..hoj.." pozdravil ho trochu rozpačitě.
,,Čau" podíval se na něj odměřeně blonďák a sundal si bundu. Posadil se naproti němu a kývl.
,,Hovor.."
,,Tu tvou nabídku příjmám.. kolik ? 30? 40" spustil Tom zoufale.
,,25" odsekl Miro jakoby se nic nedělo a zahleděl se do nápojového lístku.
,,Hele, nedělal bych to, kdybych neměl problémy, když už do toho jdu, očekávám, že mi za Silvii dáš aspoň pořádnej balík"
,,A veď práve preto,.." přikývl blonďák s úsměvem. Občas měl dobrý pocit z toho, když někoho mohl vydrbat. A právě teď nastalo to 'občas'.
,,No, dobře, tak 25.." vydechl Tom a trochu zklamaně přejel rukou po stole.
,,Vieš Tom.. nelúbíš ju, ja hej.. keby si ju lúbil, tak sa nenecháš odstraniť 25 tisíckami .. " podíval se na něj pohrdavě Miro a pomalu vstal.
,,Dobrý den, dáte si něco?" zeptala se ho přicházející číšnice.
,,Nie, ďakujem.." zavrtěl Miro hlavou a pomalu si oblíkl bundu.
,,Do týždňa ich budeš mať na účte, maj sa" rozloučil se nakonec blonďák a odešel. Tom naštvaně praštil rukou do stolu a v duchu si nadával. Plánoval si, jak ho usmlouvá minimálně na 50 tisíc a dostane sotva polovinu.

V malé chodbě byla neuvěřitelná tma. Tom strčil klíčky do dveří a odemkl. Vyzul si své oblíbené boty a chystal se rozhlédnout se po bytě. Byli se Silvii domluvení, že se u ní večer zastaví. Něčí studené ruce se zastavily na jeho očích.
,,Budeš hádat?" ozval se dívčí hlas.
,,Silvi.." usmál se a popadl jí tak, že mu spadla do náruče.
,,Kde jsi tak dlouho ? Napustila sem nám vanu, udělala nějáké chlebíčky a připravila pár filmů, které bych chtěla zkouknout.. co ty na to?"
,,Jo. Jo, to zní jako super plán" přikývl, ale v jeho hlase nebyla znát radost tak, jak na to byla Silvie zvyklá.
,,Děje se něco?"
,,Ne.. vůbec ne" pokusil se o úsměv.
,,Přemýšlela jsem. To dítě si nechám, spolu to určitě zvládneme. Přestěhujeme se do společného bytu, nebo si můžeme nechat postavit vilu..Přeruším studium na výšce a Mira jako otce neuvedu, napíšeme tam tebe, co ty na to?"
,,To by šlo" odpověděl a v hlavě mu už šrotovalo pár věcí. Věc první - kde by asi vzal peníze na společný byt, nebo vilu ? Věc druhá - napiš tam co chceš, ale mě rozhodně ne. Věc třetí - Miro tě stejně přinutí udělat věci tak, jak chce on.
,,Když to bude holka, mohla by se jmenovat Barbara Ela .. a když kluk, co třeba .. kdyby se jmenoval po tobě ?" usmála se nadšeně.
,,Jak chceš. Silvi, promiň, ale.. není mi moc dobře, radši bych jel domů."
Silvě z tváře zmizel úsměv.
,,A nechceš zůstat na noc tady?"
,,Ne, vážně ne.. asi na mě něco leze a nerad bych tě nakazil.."
,,Aha, tak.. tak dobře, ozveš se mi zítra?"
,,Ozvu" pokusil se o úsměv a políbil jí na tvář.

Všude v obchodě byli lidi. Jakoby snad nebyli schopni si nakoupit zásoby na svátky i pár dnů po nich a museli hned první týden, co jsou otevřené obchody, zase dělat hromadné nálety. Mezi davem lidí byla i Silva. Měla výbornou náladu a byla si jistá, že jí to nic nemůže pokazit. Zastavila se v oddělení pro kojence a malé děti. Zaujaly jí pruhované dupačky. Nechtěla nic uspěchat, protože se mohla stát ještě spousta věcí, které by změnily situaci. Lehce po nich přejela pravou rukou a usmála se.
,,Možno by bolo dobré už niečo také kúpiť" ozval se za jejími zády povědomý hlas.
,,Jo? Řiká kdo?"
,,Ocko nášho dieťaťa?" usmál se Miro.
,,Myslím, že trochu přeháníš.." ušklíbla se a moc nevděla co říct. 'Co tady dělá ? Zase mě sledoval ? 'problesklo jí hlavou.
,,Silvia, pochop, že mi na tebe aj na našom bábätku záleží. Chcem pre vás len to najlepšie, pre oboch.. Dovol mi prosimťa sa o vás postarať"
,,Miro.." zasmála se brunetka.
,,Posloucháš se vůbec? Ještě to ani není dítě, ještě ani nevíš, jestli si ho chci nechat. A posloucháš taky občas mě? Myslela jsem, že jsi dost jasně pochopil, že s tebou nechci mít nic společného.."
,,Priznaj si, že ma stále lúbíš a s Tomom chodíš iba preto, aby si na mňa zabudla" přejel jí po ruce a postavil se k ní strašně blízko. Zahleděla se mu do očí a v ten moment se cítila jako zhypnotizovaná. Na poslední chvíli ale zacouvala a zamračila se.
,,To teda ani náhodou! A dej mi už sakra pokoj!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama