Tlukot srdce - 2. část

28. února 2013 v 20:27 |  Tlukot srdce

Název: Tlukot srdce
Autorka: Nikys


Z přemýšlení Mira vytrhl pohyb Aliciných prstů v jeho dlani. Přejel vzrušeně pohledem po jejím obličeji a zjistil, že otevřela oči.
,,M - m - iro" šeptala z těžka.
,,Miláčik, nehovor." přerušil ji Miro, a položil prst na její vysušená ústa.
,,Zbytočne ťa to vysiľuje. Musíš veľa odpočívať. Ja teraz zájdem pre doktora a hneď budem zase u teba áno?"
Alice němě kývla a rozrušený Miro, šel vyhledat lékaře. Měl štěstí, potkal ho přímo na chodbě.
,,Pán doktor, musíte hneď mnou Alica sa pred chvíľou prebrala." vychrlil na něj.
,,Pane Šmajda, hlavně se uklidněte a počkejte prosím tady."
,,Dobre" kývl, Miro a posadil se na lavičku před Aliciným pokojem.
Lékař i se sestrou vešli do pokoje.
,,Jak se cítíte?" zeptal se lékař během prohlídky.
,,Ch - ch - ce se mi spát" zašeptala z těžka Alice.
,,Pane doktore, prosím Vás, zachraňte mé dítě, na mě nezáleží, hlavně aby to malé bylo v pořádku a…" nadechla se, aby mohla, i když stěží pokračovat.
,,Kdyby se semnou něco stalo, chtěla bych své orgány darovat" dořekla Alice z posledních sil. ,,Na takové úvahy je vždy dost času. Teď se nenamáhejte a pokuste se spát." usmál se na ní lékař a opustil pokoj.
,,Tak ako pán doktor?"
,,Pane Šmajda, slečna Marková se sice probrala, ale její stav je i nadále kritický. Pravděpodobně budeme muset v následujících hodinách, jestli nenastane změna k lepšímu, provést císařský řez. Vaše přítelkyně je na začátku šestého měsíce těhotenství, předčasný porod je pro dítě vždy rizikový a velkou zátěží. Ovšem v našem případě jde o jedinou možnost jak dítě zachránit."
,,A Alica?"
,,Předčasný porod znamená v jejím stavu velké riziko, ale bohužel nemáme na výběr. Teď nezbývá než čekat. Až budou další výsledky, zase budeme moudřejší. Jestli vám mohu poradit, běžte se vyspat, tady ničemu nepomůžete."
,,Ďakujem pán doktor."
,,Zatím není za co děkovat" odpověděl lékař.
Miro se s rukama na obličeji znovu sesunul na lavičku a z těžka vzdychl. Ještě nikdy v životě necítil větší bezmoc než právě teď. Do jeho olivových očí se zase pomalu hrnuly slzy

…Alice seděla s Klárou v jejich oblíbeném baru, když náhle jejich hovor protnulo pronikavé zvonění Alicina mobilu. Při pohledu na display mobilního telefonu se celá zachvěla. To není možné, volajícím je Miro. Když mu před týdnem své číslo dávala, měla za to, že se jí stejně nikdy neozve a najednou jí volá.
,,Promiň" omluví se své kamarádce a se zvonícím mobilem vyběhne ven před bar.
,,Prosím?" ozve se do aparátku, když přijme hovor.
,,Ahoj Alice, som veľmi rád, že si mi to zdvihla. Myslím na teba celý týždeň a tak ma napadlo, nechcela by si sa stretnúť. Mám tu v Prahe jednu obľúbenú kaviarničku. Čo treba za hodinu na Václaváku u koňa?"
,,Dobře, budu tam." odpověděla mu Alice a vrátila se zpět do baru za Klárou s výmluvou, že jí volala mamka a že musí domů. Když se s Klárou rozloučila, vydala se ke koni, kde už na ni Miro netrpělivě čekal.
,,Ahoj som rád, že si prišla." usmál se a zadíval se jí do očí, až se v těch jeho hnědozelených dokonale ztrácela.
,,No sice jsem přišla, ale nevím jestli to je dobrý nápad." odpověděla Alice a tváře jí zčervenaly.
,,Alice, ja som presvedčený, že to bol ten najlepší možný nápad. Už vtedy na tom koncerte som ti predsa vravel, že by som ťa chcel spoznať." dodal tím svým podmanivým hlasem, až se Alice znovu neubránila zrudnutí...
Setřel si slzy, co mu právě ztékaly po tvářích, nadechl se a rozhodl se zajít se domu vysprchovat a převléknout. Za Alicí ho stejně momentálně nepustí a cítil, že se potřebuje dát trochu do kupy. Domů přišel až k ránu, jelikož se ještě dlouho jen tak procházel ulicemi Prahy, aby si provětral hlavu. Potichu odemkl a vešel do bytu. Snažil se pohybovat co nejtišeji, aby nevzbudil mamku. Z ledničky si vyndal pet lahev s pitnou neperlivou vodou a pořádně se napil. Z talířku na stole si vzal banán, to bylo to jediné, co byl v tuto chvíli schopen pozřít.
,,Mal by si zjesť niečo teplého. Uvarila som kapustnicu, ohrejem ti ju" vyrušil ho z letargie matčin hlas.
,,Mami, ďakujem ti, ale mňa ten banán stačí a potom, nemám na jedlo ani pomyslenie" odpověděl blonďák a šel si dát studenou sprchu, kterou teď potřeboval jako sůl. Ze sprchy jen tak s ručníkem, obmotaným kolem pasu, zamířil do obýváku, kde se posadil do černé pohodlné sedačky a přivřel oči. Snažil se vypnout, ale nedařilo se mu to. Myšlenkami byl stále u Alice a svého, ještě nenarozeného dítěte, přesto nakonec samým vyčerpáním usnul…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama