Nový začátek - 1. část

27. února 2013 v 11:52 |  Nový začátek
Název: Nový začátek
Autorka: dashenecka89


Je ráno, 1. září jistého roku. Snažím se probudit do mlžného rána, ale moc se mi to nedaří. Za chvíli mi zvoní budík s tak příšerně odpornou melodií, před vstáváním mě tedy už nic nezachrání… Se zoufalým výrazem se vypotácím z postele do koupelny, abych ze sebe alespoň částečně udělala lidskou bytost. Dnes mě totiž čeká první školní den jako žákyně osmé třídy v nové škole, v úplně jiném městě, v úplně jiné zemi.

Nedávno jsme se totiž s mamkou a dědou přestěhovali do Košic, druhého největšího města na Slovensku. Nezbylo mi nic jiného, než to stěhování uskutečnit, jelikož díky svému nízkému věku nemohu zůstat sama v České republice. Děda po ztrátě babičky, která dala přednost mladšímu, se rozhodl se vrátit tam, kde se narodil a kde byl až do doby, kdy nastoupil na vojnu, doma, a mamka ho odmítla pustit samotného, jelikož ve svém věku potřebuje občas někoho, kdo mu připraví teplé jídlo a vypere ponožky, z toho důvodu se nám staly chtě nechtě Košice novým domovem.

Poté, co jsem se ze mě stal opět člověk, nasnídala jsem se jen tak, aby se neřeklo, že jsem nic nesnědla, jelikož vyjít ven s prázdným žaludkem se dle dědovy logiky rovná trestnému činu, utíkala jsem do školy, jelikož jsem nemohla hned první den přijít pozdě.

Nic není tak dokonalé, jak to zprvu vypadá. Škola byla zrestaurovaná, hned před vchodem jsem uklouzla a natáhla jsem se jak široká tak dlouhá před neznámým klukem, který se začal krásně usmívat, jenom co mě zahlédl na zemi. " Mohl bys mi místo úsměvu pomoci? ", obořila jsem se na něj. On zvážněl, natáhl svou mužnou vypracovanou paži a jedním chvatem mě postavil zpátky na nohy. Poděkovala jsem mu a běžela ještě rychleji než před tím pádem, abych našla svou novou třídu, která byla naštěstí hned v přízemí, takže jsem nemusela dlouho hledat.

Ve třídě už skoro všichni byli, poté, co jsem vešla, všichni ztichli a dívali se na mě jako na strašidlo z podzemí, jelikož na první pohled poznali, že nejsem Slovenka, jelikož postrádám ten pověstný slovenský gen, který dává jeho nositelům bezhlavost, horu energie a zmatkování. S kruhy pod očima, jelikož už dlouho mám potíže se spánkem, nenalíčená, jelikož jsem to v tom ranním shonu nestihla a navíc mírně špinavá od bláta, které na místo, kde jsem upadla, nanosili ostatní žáci na botech. Sedla jsem si do druhé lavice uprostřed, která byla volná. Mezitím kluci jako obvykle řádili, protože když kočka není doma, myši mají pré.

Za chvíli se za dveřmi zjevila vysoká postava v ženských šatech. Byla to naše třídní učitelka, která nás přišla přivítat. Hned u dveří si mě všimla a prohlásila k ostatním: "Máme tu od tohto školského roku novú žiačku, volá sa Júlia Janíková".

" Dúfam, že ju medzi seba prijmete a v prípade potreby jej i pomôžete. Prisťahovala sa k nám z Českej republiky, z Ostravy. Nezpozná miestne pomery, takže buďte zhovievaví. Môžete sa posadiť. Jůlia, prosím posaďte sa do první lavice pred katedru, spolužiak potrebuje k sebe miernú slovanskú ženu, aby sa v ňom už konečne uklidnil ten východňiarský temperament, však? "

" Áno, paní učiteľka", řekl můj nový spolužák s velmi ironickým podtónem. Vzala jsem si poloprázdnou aktovku a svižným krokem jsem došla ke zmíněné lavici. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistila, kdo je ten rozcuchaný blonďatý neposlušný synek, ke kterému jsem byla paní učitelkou přidělena.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama