Nebude to také lahké

26. února 2013 v 15:59

Název: Nebude to také lahké
Autorka: BabeBaby


,,Nesahej na mě!" zakřičela štíhlá brunetka, hodila po blonďákovi prsýnek, zamáchala rukama a mrskla na zem rámeček s fotkou. Střepy se rozutekly na zem a ona si odhrnula z obličeje pramen svých hnědých vlasů.
,,Chci se rozvést!"
Miro si s kamenným výrazem ve tváři dřepl, zvedl rámeček ze země a podíval se na fotku, která v onom rámečku byla. Byl na ní on i brunetka, on v bílém saku, s bílou košilí, ona ve svatebních šatech, oba s úsměvem na rtech. Byla focená přesně před rokem na jejich svatbě. Myslel a čekal, že jejich vztah vydrží mnohem déle. Brali se po roce chození, jelikož Aneta v Mirovi probudila pocit, že s nikým jiným mu nemůže být tak skvěle jako s ní.
Tázavě se na Anetu podíval, zkousl si ret a narovnal se.
,,Prečo? To ten tvoj kamarát z výšky, však ? Martin, alebo ako sa volal?"
,,Věčně nejsi doma, jsem pořád sama, jak dlouho sis myslel, že to takhle vydrží? Do 80 ? Budu na tebe vždycky čekat, občas až do rána, než mi napíšeš textovku, že nedorazíš.. takhle si to představuješ? Jasně, Martin."
,,Dolámem ho.." šeptl.
,,Prvně zkus napravit sebe..." zavrtěla hlavou a odešla do ložnice.
Na obrovskou manželskou postel hodila kufr, otevřela skříň a začala z ní tahat věci, které skládala do kufru. Se svým spolužákem z medicíny nikdy nic neměla, jen spolu občas koketovali, on jí odvezl domů, nebo jí pozval na večeři a to se Mirovi nelíbilo. Nechtěl ale vyvolávat hádky, takže raději mlčel.
Věděla, že jí po Mirovi bude smutno, na druhou stranu ho za poslední rok znala jenom z televize, jeho hlas znala díky telefonu a jinak spolu trávili příšerně málo času. Nejprve noci ve studiu, pak koncerty..
Mlčky skládala věci do kufru a aníž by si to uvědomovala, z očí se jí začaly drát slzy. Slzy bezmoci, smutku, zklamaní. Miro se opřel o futra dveří, v ruce držel prstýnek, který po něm mrskla a zaujatě ji sledoval. Přesně věděl, co ho na ní před 2 lety tak zaujalo. Dlouhé štíhlé nohy, tmavé a vlnité vlasy, které jí padaly do půl zad, pronikavé oči, které vypadaly jako kdyby byly upraveny photoshopem, ploché bříško a skvělá energie, kterou rozdávala svým úsměvem.
,,Myslel som, že sme si súdení.." řekl tiše.
,,Vieš, že ťa lúbim,.. Vieš, že robím všetko pre to, aby si bola šťastná,.. Vieš, že by som pre teba urobil čokolvek,.. Ja o teba nechcem prísť, no nemožem ťa tu držať, keď si si istá, že ma nemiluješ a nechceš so mnou býť.. Aj tak ti ďakujem za všetky pekné chvíle, ktoré sme spolu prežili.. Napriek všemu, toto patrí tebe.." povzdychl si a nasadil Anetě prstýnek zpátky.
,,Ver mi, že mi po tebe bude smutno.."
,,Já vím, mě bylo taky smutno, když jsem tady byla sama.."
,,Naozaj chceš odísť?" zeptal se smutně.
,,Nechci, ale musím.." šeptla a utřela si slzy.
,,Nemusíš, len mi daj ešte jednu šancu,.." podíval se na ní smutně, došel k ní, klekl si a pohladil jí po tváři.
,,Slubujem ti, že budem lepším manželom.." pousmál se a utřel jí z tváře slzy.
Věděla, že i když by moc chtěla, nemůže se na něj zlobit. Oplatila mu úsměv a objala ho.
,,Slib mi, že už mě nikdy nebudeš v noci nechávat samotnou.." povzdechla si.
,,Slubujem.." usmál se a líbl jí na rty, pevně jí objal a v hlavě si přemítal, jak moc špatně by nesl, kdyby se tahle hádka nepovedla usmířit ......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lauris Lauris | E-mail | Web | 10. ledna 2016 v 0:23 | Reagovat

Hezky napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama